Reklama

Zaujalo nás: Minimalistická keramika od Niny

Keramička Nina Rail tvoří jednoduché estické misky a šálky. Jak se ke keramice dostala?
Napsala redakce Vydáno 23. březen 2015
Zaujalo nás: Minimalistická keramika od Niny

„Řekla bych, že trochu jako slepý k houslím,“ říká. „Jsem vystudovaná zeměměřička, ale po revoluci tady najednou byla spousta možností, kde se člověk mohl nechat zaměstnat. Tak jsem šla na výpomoc do keramického studia, ačkoli jsem to nikdy předtím nedělala. Všichni tam ale byli ohromně milí a ochotní a naučili mě točit keramiku na kruhu. Dali mi tím základ. Zlepšovala jsem se, pomáhala točit stále víc a nakonec jsem tam zůstala sedm let.“ Později se se svým tehdejším přítelem rozhodla zkusit štěstí v Londýně, kam se přestěhovali. Přítel byl fotograf a práci tam měl zajištěnou a ona chtěla zůstat u keramiky. Svoje místo si ale musela vybojovat. „V tehdejších počátcích internetu jsem si vyhledala všechny keramiky v okolí, ty jsem obvolávala a obesílala. Nicméně ozvali se jen dva. Jeden zamítavý, jeden nepříliš nadšený. Tak jsem si vzala do ruky yellow pages a začala znovu. Tentokrát jsem měla štěstí a už za dva dny se mi ozvala paní, jestli bych mohla přijít. Byla to starší dáma, která žila v překrásném domě s ateliérem. Mám na ní moc hezké vzpomínky. Mimo jiné třeba na to, jak každé ráno se svým manželem dlouze posnídali a pak šli zpátky do postele, aby jí Ian, její manžel, četl.” vypráví Nina. Život v Londýně nebyl jednoduchý, Nina musela mít vedle práce v keramickém ateliéru ještě další úvazek v bistru s pekárnou a v galerii. „V galerii Contemporary Ceramics jsem pracovala dva roky a myslím, že práce tam byla pro formování mého vkusu dost zásadní, stejně jako práce pro několik vynikajících londýnských keramiků. Pravidelně jsem točila ve dvou keramických ateliérech a často se ještě přidal nějaký další. Během jednoho dne jsem tak většinou dělala ve dvou dílnách a ještě krátkou směnu v galerii. To byl takový normální den, završený večerním točením porcelánu pro sebe.” V Anglii se naučila dělat všechno sama. „V Česku je bohužel běžnou praxí, že tvůrci používají polotovary. Engoby a glazury nakupují předem namíchané z obchodu, protože je to jednodušší. Tohle já nedělám a hledám informace, zjišťuji a zkouším různé technologické postupy, aby moje produkty byly originální. Engoby si vyrábím sama, tady mám celu krabici vzorků, které jsem si během zkoušení vyrobila.”

Snimek_obrazovky_2015-03-23_v_14.52.58

Život bez hrnčířského kruhu? Nikdy!
Během práce v jednom z londýnských studií se seznámila s točením porcelánu. To jí nadchlo a poměrně dlouhou dobu se mu věnovala. Pak ale přišel zásadní zlom, kdy začala mít problémy se zápěstím, které jí bránily v práci. Kvůli zdlouhavému anglickému zdravotnictví se s představou krátké léčby a pokračování v načaté práci vrátila do Prahy.  „Doktor, který mi ruku operoval mi tenkrát řekl, že se můžu s keramikou rozloučit. To mě zasáhlo, protože jsem si už neuměla představit dělat něco jiného, v točení keramiky jsem se našla.“ A neumí si to představit dodnes. Nechala tedy ruku nějakou dobu odpočívat, a když se bolest neozvala, odvážila se opět usednout za kruh a pokusit se vytvořit něco malého, dát znovu keramické hlíně formu a tvar. Na ruku je ale stále opatrná.

IMG_9123_1024x1024Kromě přístupu k práci si z Anglie odnesla i inspiraci pro nové produkty, které tady v Česku postrádala. Třeba odkapávač na kuchyňské náčiní, který je právě v anglických domácnostech poměrně populární. Ninin manžel Američan přišel zase s nápadem na podvařečku.

„Keramika se neustále musí hlídat. Jestli není moc nebo málo vlhká. Občas sem musím zajít i o víkendu, jen abych vše zkontrolovala. Je to nezbytné, když chci předejít zmetkovosti. Jeden výrobek stojí hodně času a každý nepovedený kus zamrzí. Ačkoli vždycky to převáží radost z těch povedených,” říká Nina.

Produkty od Niny si můžete koupit zde:

http://www.hnst.ly/collections/minimalisticka-keramika-z-dilny-niny-rail

Další články

Reklama