Jak se zbavit starostí

Víte, co je problém? Určitě jste jich už pár vyřešila, tak jen pro moje klidné svědomí: opravdový problém je, když nevíte, kterou ze dvou cest si vybrat, protože obě mohou být dobré, a obě mohou stát za starou belu. Z toho plyne, že ucpaný odpad není problém, ale blbá situace, kterou vyřešíte jediným možným způsobem – zavoláte instalatéra. Ale například otázka, kdo bude doma držet kasu, problém je.

Nedávno jsem byla v bance svědkem elegantního řešení jednoho takového problému. „Tak na koho mám tu kartu napsat?“ ptala se úřednice mladé dvojice. Ti dva si právě zakládali společný účet, na který budou ze svých osobních účtů přispívat na domácnost. Super nápad, jen je potřeba rozhodnout, kdo bude správcem karty, kdo bude mít tedy právo účet kdykoli zrušit a vybrakovat. A to může být jen jeden z nich… Jak jde o peníze, končí sranda, a tak jsem se začala těšit (najednou jsem měla času dost) na malou válku. Jenže mladí mě převezli. „Pojď si střihnout,“ navrhla slečna vesele, jako by nešlo o život, a už počítala: raz, dva, tři – a prohrála. Zato ale udělala z problému fór a to je k nezaplacení. Řeknu vám ještě větší fór: ta nejvážnější dilemata, která na nás v životě čekají, vyřešíme nejlíp tak, že si hodíme korunou. Jako na potvoru totiž nemají jednoznačně dobré, nebo jednoznačně špatné řešení.

Zjistíte, že jste těhotná 
Dejme tomu, že je vám šestatřicet, máte skvělou kariéru a před sebou povýšení. Ať se rozhodnete jakkoli, každé řešení má svá pro a proti. Co když půjdete na interrupci, a budete toho za deset let litovat? Co když si dítě necháte, a místo mateřské lásky se dostaví vztek, že vám ujel profesní vlak? Může vám připadat nezodpovědné nechat všechno na náhodě, jestli padne hlava, nebo orel, ale někdy je to opravdu lepší než donekonečna vypočítávat pro a proti. Mně v takových zapeklitých situacích pomáhá optimistická větička: Stejně jednou umřu, tak proč tady z toho dělat kovbojku. Panna, nebo orel…

Všimněte si, jak lehce umějí jít na problémy děti. Stříhají si, sázejí se, nehloubají nad nesmrtelností chrousta, který mimochodem taky jednou umře… Kdy se nám to stane, že najednou je všechno složité a komplikované, když ještě nedávno bylo všechno tak jasné a všechno možné? V kolika letech nebo po jakých zkušenostech se z hravých moudrých dětí stáváme vážnými a přemoudřelými dospělými? Ale přenechme tohohle chrousta koňovi, stačí, když se pokusíme nebrat všechno tak vážně, pak to jde líp od ruky. Jako v jednom britském deníku, kde se nemohli tři dny rozhodnout, kterou ze dvou fotografií dají na titulní stránku. Nekonečnými diskusemi unavený šéf si nakonec obě fotky položil před sebe na stůl vzhůru nohama a na jednu z nich ukázal. Vůbec v tu chvíli neřešil jejich kompozici nebo výpovědní hodnotu, prostě se mu jedna zdála tak nějak hezčí. Obraťte i vy v jednom momentě svůj problém vzhůru nohama a rozhodněte se intuicí.

Nejlíp vám ta lehkost bytí půjde na dovolené. Můj bratranec tak už roky léčí zlomeninu srdce (někdo trpí na lámavost kostí, on má totéž se srdcem). Jak ho nějaká nechá, naloží se na pár týdnů doma do lihu, zpytuje svědomí, přemýšlí, kde udělal chybu a kde pochybila ta potvora, co ho nechala, a pak tu poslední flašku dopije, sbalí bágl a odjede někam na Kostariku pást krávy. Když s tím začal, podezírala jsem ho, že jen zbaběle zdrhá, ale jak šly roky a milostné debakly, pochopila jsem, že tahle jeho terapie funguje a pomáhá. Jezdil tam vlastně pokaždé dopsat a uzavřít jednu kapitolu. Hasta la vista, seňora…

Jestliže právě něco zásadního řešíte nebo vás něco trápí, kupte si zájezd k moři, nechte všechny i s problémem doma a vydejte se za humna. K moři, na Říp nebo třeba do Tararingapatamu, ale sama a koukněte se na svoji situaci pěkně zdálky a odjinud. To máte jako s obrazem. Taky musíte odstoupit kus od plátna, aby vám došlo, co na něm vlastně je. Schválně hádejte: zblízka to vypadá jako hnusní, tlustí, žlutí červi, co to je?

Ano, správně, van Goghovy Slunečnice. Kdo by to byl zblízka řekl, že?

Aby vás neporazilo jen tak něco, měla byste trénovat odolnost. To se dělá takhle: zkuste občas změnit nějakou drobnost ve svých denních rituálech. Třeba si vyčistěte zuby pro změnu levou rukou nebo jděte do práce po druhé straně ulice, než jste zvyklá, nebo si oblékněte růžový svetr, i když by vás to ve snu nenapadlo. Každá malá věc, kterou změníte (a malé věci se mění bezbolestně), vás připraví na situaci, kdy budete muset měnit něco nepříjemného a bolestivého. S tímhle tréninkem je pak jednodušší vystoupit z kruhu, ve kterém se pořád všichni motáme. Můj kruh je úplně jiný než ten váš a naprosto se nepodobá kruhu vašeho souseda, ale věřte tomu, že se v nich točíme všichni.
Občas udělejte něco mimo plán. V týdnu nikam nechodíte, abyste byla fit do práce? Udělejte výjimku a jděte ve středu na koncert Support Lesbiens, po něm do hospody na víno a zakecejte se až do židlí. Nebojte se, přežijete to. Udělala jste přece jenom výjimku! A výjimky nám pomáhají pěstovat si dětskou hravost.
Slibovala jsem vám fígle na problémy. Stačí vám znát jen tyhle tři: berte je jako hru (dokonce i když jde o život), měňte své zvyky a vyrazte občas někam sama. Tímhle tréninkem dospějete k zajímavému jevu: že totiž po tom, co jste problém poctivě sežvýkala, vypreparovala a podrobila mikroskopickému zkoumání, dospějete k řešení, které vás napadlo na začátku jako úplně první.


Nedávno jsem byla v bance svědkem elegantního řešení jednoho takového problému. „Tak na koho mám tu kartu napsat?“ ptala se úřednice mladé dvojice. Ti dva si právě zakládali společný účet, na který budou ze svých osobních účtů přispívat na domácnost. Super nápad, jen je potřeba rozhodnout, kdo bude správcem karty, kdo bude mít tedy právo účet kdykoli zrušit a vybrakovat. A to může být jen jeden z nich… Jak jde o peníze, končí sranda, a tak jsem se začala těšit (najednou jsem měla času dost) na malou válku. Jenže mladí mě převezli. „Pojď si střihnout,“ navrhla slečna vesele, jako by nešlo o život, a už počítala: raz, dva, tři – a prohrála. Zato ale udělala z problému fór a to je k nezaplacení. Řeknu vám ještě větší fór: ta nejvážnější dilemata, která na nás v životě čekají, vyřešíme nejlíp tak, že si hodíme korunou. Jako na potvoru totiž nemají jednoznačně dobré, nebo jednoznačně špatné řešení.

zjistíte, že jste těhotná  Dejme tomu, že je vám šestatřicet, máte skvělou kariéru a před sebou povýšení. Ať se rozhodnete jakkoli, každé řešení má svá pro a proti. Co když půjdete na interrupci, a budete toho za deset let litovat? Co když si dítě necháte, a místo mateřské lásky se dostaví vztek, že vám ujel profesní vlak? Může vám připadat nezodpovědné nechat všechno na náhodě, jestli padne hlava, nebo orel, ale někdy je to opravdu lepší než donekonečna vypočítávat pro a proti. Mně v takových zapeklitých situacích pomáhá optimistická větička: Stejně jednou umřu, tak proč tady z toho dělat kovbojku. Panna, nebo orel…
Všimněte si, jak lehce umějí jít na problémy děti. Stříhají si, sázejí se, nehloubají nad nesmrtelností chrousta, který mimochodem taky jednou umře… Kdy se nám to stane, že najednou je všechno složité a komplikované, když ještě nedávno bylo všechno tak jasné a všechno možné? V kolika letech nebo po jakých zkušenostech se z hravých moudrých dětí stáváme vážnými a přemoudřelými dospělými? Ale přenechme tohohle chrousta koňovi, stačí, když se pokusíme nebrat všechno tak vážně, pak to jde líp od ruky. Jako v jednom britském deníku, kde se nemohli tři dny rozhodnout, kterou ze dvou fotografií dají na titulní stránku. Nekonečnými diskusemi unavený šéf si nakonec obě fotky položil před sebe na stůl vzhůru nohama a na jednu z nich ukázal. Vůbec v tu chvíli neřešil jejich kompozici nebo výpovědní hodnotu, prostě se mu jedna zdála tak nějak hezčí. Obraťte i vy v jednom momentě svůj problém vzhůru nohama a rozhodněte se intuicí.

nejlíp vám ta lehkost bytí  půjde na dovolené. Můj bratranec tak už roky léčí zlomeninu srdce (někdo trpí na lámavost kostí, on má totéž se srdcem). Jak ho nějaká nechá, naloží se na pár týdnů doma do lihu, zpytuje svědomí, přemýšlí, kde udělal chybu a kde pochybila ta potvora, co ho nechala, a pak tu poslední flašku dopije, sbalí bágl a odjede někam na Kostariku pást krávy. Když s tím začal, podezírala jsem ho, že jen zbaběle zdrhá, ale jak šly roky a milostné debakly, pochopila jsem, že tahle jeho terapie funguje a pomáhá. Jezdil tam vlastně pokaždé dopsat a uzavřít jednu kapitolu. Hasta la vista, se~nora…
Jestliže právě něco zásadního řešíte nebo vás něco trápí, kupte si zájezd k moři, nechte všechny i s problémem doma a vydejte se za humna. K moři, na Říp nebo třeba do Tararingapatamu, ale sama a koukněte se na svoji situaci pěkně zdálky a odjinud. To máte jako s obrazem. Taky musíte odstoupit kus od plátna, aby vám došlo, co na něm vlastně je. Schválně hádejte: zblízka to vypadá jako hnusní, tlustí, žlutí červi, co to je?
Ano, správně, van Goghovy Slunečnice. Kdo by to byl zblízka řekl, že?

Nelovte jim ryby.
Naučte je, jak je chytí sami.
Aby vás neporazilo jen tak něco, měla byste trénovat odolnost. To se dělá takhle: zkuste občas změnit nějakou drobnost ve svých denních rituálech. Třeba si vyčistěte zuby pro změnu levou rukou nebo jděte do práce po druhé straně ulice, než jste zvyklá, nebo si oblékněte růžový svetr, i když by vás to ve snu nenapadlo. Každá malá věc, kterou změníte (a malé věci se mění bezbolestně), vás připraví na situaci, kdy budete muset měnit něco nepříjemného a bolestivého. S tímhle tréninkem je pak jednodušší vystoupit z kruhu, ve kterém se pořád všichni motáme. Můj kruh je úplně jiný než ten váš a naprosto se nepodobá kruhu vašeho souseda, ale věřte tomu, že se v nich točíme všichni.
Občas udělejte něco mimo plán. V týdnu nikam nechodíte, abyste byla fit do práce? Udělejte výjimku a jděte ve středu na koncert Support Lesbiens, po něm do hospody na víno a zakecejte se až do židlí. Nebojte se, přežijete to. Udělala jste přece jenom výjimku! A výjimky nám pomáhají pěstovat si dětskou hravost.
Slibovala jsem vám fígle na problémy. Stačí vám znát jen tyhle tři: berte je jako hru (dokonce i když jde o život), měňte své zvyky a vyrazte občas někam sama. Tímhle tréninkem dospějete k zajímavému jevu: že totiž po tom, co jste problém poctivě sežvýkala, vypreparovala a podrobila mikroskopickému zkoumání, dospějete k řešení, které vás napadlo na začátku jako úplně první.