Reklama

Příběh svatohorských varhan
Doporučený

Seznamte se s lidmi, kteří společně stavějí nové velkolepé varhany pro Svatou Horu. Od samého začátku vědí, že práce půjde takovým tempem, jakým budou přicházet peníze. I teď, po třech letech, stále věří, že jednou varhany budou hrát.

Napsala Pavlína Blahotová Vydáno 25. leden 2013
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Bazilika ve Svaté Hoře Bazilika ve Svaté Hoře

Příběh velkých svatohorských varhan začal před mnoha lety, kdy se staré, několikrát přestavované varhany v bazilice stále častěji rozlaďovaly, a navíc se začaly zvolna rozkládat. Nástroj z roku 1948 vznikal v poválečné době z nekvalitních materiálů, a protože některé jeho části byly umístěné v prostoru tepelně neizolované půdy, stal se neladitelným. „Od roku 2007, kdy nám varhanář Vladimír Šlajch postavil varhany chórové, tedy určené k doprovodu zpěvu, a přenosné, se na kůru hrálo jen v případě nejvyšší nutnosti,“ vzpomíná zdejší regenschori Pavel Šmolík. Svatá Hora totiž díky své dispozici může pořádat několik akcí na různých místech zároveň, aniž by se vzájemně rušily. V předtuše definitivního brzkého konce velkých varhan (definitivně byly demontovány v roce 2011) byla už na konci roku 2008 mezi Maticí Svatohorskou a mistrem Šlajchem podepsána smlouva o stavbě nových chrámových varhan.

Čím je tato smlouva unikátní? Mimo jiné je v ní uvedeno, že nástroj bude budován postupně, tak jak budou k dispozici peníze, na základě vzájemné dohody obou stran. Ihned po podpisu smlouvy se tedy v jihočeských Borovanech začalo pracovat, i když celkový rozpočet na velké varhany činil 15 milionů korun, v jejichž poshánění mohli všichni zúčastnění jen upřímně doufat. K 31. srpnu 2012 bylo pomocí darů, dotací a sbírek shromážděno celkem pět milionů...

Co všechno tak velké a drahé varhany obsahují? Tak například budou mít tři klaviatury pro ruce a jednu pro nohy, celkem 192 kláves. Jen náklady na kompletní zhotovení jedné klávesy z ebenu a kosti, včetně dalších součástek, jsou 5681 Kč… Varhanář Vladimír Šlajch se pustil do práce s vědomím, že peníze budou chodit postupně a neví se, kdy bude moci svou práci ukončit. Časem zatarasil polovinou ohromné varhanní skříně celou svou dílnu.

U varhanáře v Borovanech

„Všichni, kdo jsme se rozhodli, že velké varhany zrealizujeme, jsme věděli předem, jak to bude probíhat,“ říká ve své dílně Vladimír Šlajch. „Dřevo už mi tady pomalu žloutne, ale všichni doufáme, že se nakonec peníze shromáždí. Po celoživotních zkušenostech si myslím, že tahle velká zakázka je labutí písní českého varhanářství, že už se snad nikdy nic tak velkého ani nepostaví. Příprava unikátního projektu s neobvyklým technickým i výtvarným řešením pro mě byla opravdovým zážitkem. Na kůru je totiž minimální prostor, musíte počítat s každým centimetrem, a přitom varhany logicky rozestavět tak, aby výslednou podobou i hudbou vyjadřovaly velkolepost a hodnotu svého místa. Minulé varhany nevydržely ani čtyřicet let, tyto se Svatou Horou srostou – vždyť běžně se dobře udržované varhany dožijí tři sta, i pět set let,“ vypráví mistr. Jeho renomé a vyhlášená preciznost garantují, že nové velké varhany budou přesně zasazené do prostoru svatohorské baziliky. Většina prací je vykonávaná ručně, nepoužívají se žádné prefabrikované díly, i dřevěné retné píšťaly vznikají přímo zde. „Nad výrobou varhan mám kontrolu od prvního technického výkresu do prvního představení na kůru. Ale dříve, než varhany přestěhujeme na jejich místo, musíme je vyzkoušet ještě přímo tady v dílně,“ vede nás Vladimír Šlajch do dalších prostor borovanského varhanářství. Tam, v montážní věži, procházejí každé varhany generální zkouškou. „V mezičase, kdy jsou varhany již hotové, ale musí se ještě zkoušet a ladit, pořádáme přímo tady v dílně varhanní koncerty,“ usmívá se. Borovanští tak mívají čas od času kromě svého barokního zámku jedno kulturní centrum navíc… Vladimír Šlajch upozorňuje ještě na jednu skutečnost, která významně prodlužuje život každého hudebního nástroje – varhany budou mít svého stálého varhaníka. „Svatohorský regenschori je profesionál, který udržuje velmi vysokou úroveň hudby, varhany budou denně v provozu a on se jim bude neustále věnovat...“

U řezbáře v Ledenicích

Také se vám zdá, že varhaní skříň v dílně mistra Šlajcha působí dost obyčejně? Samozřejmě – chybějí jí totiž ještě dřevěné dekorace a finální povrchová úprava. I tady musí autor varhan přesně vědět, co na které místo přijde a jak to bude vypadat. Realizaci často filigránské řezbářské práce a zdobení ovšem zadává dalším odborníkům. „Se svým řezbářem a pozlacovačem spolupracuji už dvacet let,“ říká. „Když objevíte člověka, naladěného na stejnou vlnu, máte o polovinu starostí méně. Má-li být výsledné dílo dokonalé, musí být dokonalý každý detail. A v tom si rozumíme.“ Naše další cesta za příběhem svatohorských varhan tedy vede do Ledenic, nedaleko od Borovan. Tady v řezbářské dílně potkáváme Martina Míku, jehož šikovné ruce dokážou z kusu dřeva vyřezat doslova nemožné. „Pan Šlajch určí, k jakému historickému období by se ornamentální výzdoba měla přiblížit, já udělám první skicu a po schválení si už výtvarné téma rozvíjím sám,“ popisuje Martin Míka způsob spolupráce. „Nesnažím se nic vymýšlet, všechno už tu totiž někdy bylo.“ Většinu svých dřevořezeb realizuje v lipovém dřevě. „Lípa je historicky oblíbený materiál, jako řezbář oceňuji, že nemá výraznou kresbu, nevystupují na ní léta, a proto každá věc působí kompaktně.“

V pozlacovačské dílně v Bubenči

Poslední zastávkou, kterou budoucí velké svatohorské varhany absolvují, bude sklepní dílna v pražské Bubenči. Tady jsme si dokonce mohli zalistovat knihou plnou zlata! Restaurátor a pozlacovač Jan Boubín je představitelem čtvrtého pokolení rodinného řemesla a pátou generaci, svou dceru, si už přímo vyučil. Abychom si uměli představit, s jakým množstvím zlata se v této dílně pracuje, otevřel pan Boubín knížku a jeden plátek nabral na štětec. „Staří pozlacovači si nejdřív štětec otřeli o čelo, aby díky lidskému potu zlato ke štětinám lépe přilnulo. Chová se totiž trochu jako sníh – vezmete ho do dlaně, zamnete… a zmizí,“ předvádí pan Boubín názorně. Zlacené dekorativní plochy svatohorských varhan budou však dost velké a při použití pravého zlata by byly příliš drahé, proto bude pan Boubín pracovat s tzv. metalem, jen o málo silnějšími plátky imitace. Kromě odborníků rozdíl nikdo nepozná.

Rádi byste pomohli realizaci varhan?

Pošlete dárcovskou SMS ve tvaru DMS ROK SVATAHORA na číslo 87 777 nebo trvalý či jednorázový příkaz na konto Varhany Matice Svatohorské, č. účtu: 050016-0523967309/0800. Další možnosti najdete na www.svata-hora.cz.

Číst 1850 krát Naposledy změněno středa, 14 leden 2015 15:05

Další články

Reklama