Reklama

Roztomilá a svérázná šelma
Doporučený

Zrzavá šelma je známá zejména jako zloděj slepic či králíků. Možná však nevíte, že žije vzorným rodinným životem. Navíc je schopná přizpůsobit se nejrůznějším podmínkám.

Napsala Martin Ota Vydáno 17. leden 2013
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Roztomilá a svérázná šelma Roztomilá a svérázná šelma

S některými zvířaty je to podobné jako s neoblíbenými lidmi – nemají právě nejlepší pověst. Liška obecná, zástupce rodu lišek (vulpes) ve střední Evropě, je považována za lstivého a zákeřného samotáře. Může za to pravděpodobně její způsob lovu. Malá šelma vyráží v noci, většinou je sama, a navíc si občas přivlastní i hospodářská zvířata, jako jsou slepice či husy. Při lovu jí pomáhají výborné smyslové orgány, díky nimž ucítí i opravdu dobře skrytou kořist. Loví ji takzvaným myškováním. Nejdřív se po špičkách připlíží blízko k oběti, pak vyskočí a zaútočí na ni z výšky. Přestože je liška úzce příbuzná se psem a biologové ji řadí do čeledi psovitých, touto technikou lovu se spíše podobá kočce. Na rozdíl od psů mohou lišky také částečně zatahovat drápy a jejich oči vnímají pohyb i při minimálním světle nočního lesa. Nejoblíbenějším jídlem lišky jsou myši, které může lovit po celý rok. Ráda si pochutná i na králíkovi, kachně či žížale. Mezi většími zvířaty, jako jsou zajíci nebo koroptve, si vybírá mladé či oslabené jedince – ty pak dokáže roztrhat. Divoká zvěř není vybíravá, lišku lákají i mršiny. Ovoce má nejraději sladké, její jídelníček tedy doplňují třešně, švestky, ostružiny a borůvky. Když se lišce podaří nashromáždit větší množství potravy, pečlivě své zásoby uschová. Vyhrabe si mělkou jámu a potravu do ní uloží. Aby skrýš nikdo jiný neobjevil, všechno přikryje půdou a listím. Zásoby však neslouží k pasivnímu přezimování. V zimě lišky nespí ani neodpočívají vzhledem k tomu, že se páří v lednu a únoru, jsou naopak velice aktivní. V tomto období samci celé týdny sledují samičky a čekají na pouhých několik dnů, během kterých je možné je oplodnit. Lišky jsou většinou monogamní – celý život se páří s jediným partnerem. A způsob výchovy mladých potvrzuje, že jsou to společenská zvířata, pro která je důležitá rodina. Dokud je nový přírůstek malý, obstarává otec čerstvou potravu kojící matce a hlídá noru. Často mu pomáhají mladé roční samičky z předchozího vrhu, které ještě nezaložily vlastní rodinu a zůstaly v noře u rodičů. Mladí samci naopak opouštějí revír svých rodičů již na podzim v prvním roce svého života a hledají své vlastní teritorium. V odlehlých oblastech zakládají lišky celé rodinné smečky. Intenzivní lov lišek však způsobuje, že se rodinné smečky rozpadají, a s tím související vysoká úmrtnost zamezuje dlouhodobějším vazbám mezi blízkými partnery.

Komunikace mezi liškami je velice rozmanitá. Když mají mláďata hlad, kňučí a sténají. Dovádějící mláďata naopak vesele vřískají. Od dospělých lišek můžeme v období páření slyšet chraplavé štěkání i na daleké vzdálenosti. Při jejich sporech se občas ozývá i vrčení. Když hrozí nebezpečí, varují rodiče své potomky pronikavým a zvučným křikem. Obydlí si tato divoká zvířata hloubí pod zemí – nory mají několik únikových východů. Jsou podobné jezevčím doupatům a občas se stává, že jezevci a lišky bydlí společně v jediném starém systému chodeb, aniž by si vzájemně přišli do cesty. Mladé však lišky vychovávají i jinde. Skalní štěrbiny, dutiny pod kořeny stromů nebo hromady dřeva nabízejí dostatečnou ochranu. Rozloha území, které liška obecná obývá, je dalším důkazem obrovské přizpůsobivosti této šelmy. Setkáme se s ní téměř na každém rohu severní polokoule, a to od oblastí severně od polárního kruhu přes Středomoří až po tropické oblasti ve Vietnamu. V porovnání s jinými druhy lišek je liška obecná většinou silnější a například liška polární se soubojům s liškou obecnou raději vyhýbá. V lesích severní Skandinávie je díky velkému množství lišek obecných populace polárních lišek výrazně ohrožená – zrzavé bojovnice se o zachování vzácného živočišného druhu vůbec nezajímají! Mezi silné soupeře lišky obecné patří také lišky šedé a vlci v Severní Americe. Do Austrálie byla liška obecná zavlečena před sto padesáti lety a rozmnožila se tak, že se stala velikým nebezpečím pro různé druhy pomalých vačnatců – dnes musí být lovena ve velkém. Vzhledem k tomu, že u nás ve střední Evropě jsou kořisti těchto dravců daleko mrštnější, nemáme s liškami takový problém. Navíc většinu jejich potravy tvoří mršiny a oslabená, nemocná zvířata. Díky tomu liška přirozeným způsobem zamezuje vzniku ohnisek nákazy a to by mělo být dostatečným důvodem k napravení její pošramocené pověsti. V České republice naštěstí našla velkého obhájce v podobě spisovatele Josefa Lady, který jí věnoval přímo knihu pohádek. Děti a dospělí, kteří trochu dětmi nikdy být nepřestali, tak mají k liškám stále hezký vztah plný obdivu a úcty. Přidejte se k nim!

Číst 2865 krát Naposledy změněno středa, 14 leden 2015 15:04

Další články

Reklama