Maturujeme

Je pravda, že před maturitou je už rodič značně otupělý, má za sebou potomkovu (v mém případě dceřinu) prepubertu, pubertu a postpubertu, zažil již několik období vzdoru a výživné období proč?, vydržel povinnou školní docházku se všemi „Ono se to samo najednou rozbilo“ a „Ta kráva zkoušela, i když předtím říkala, že zkoušet nebude“ a následně přežil i středoškolská studia.  

Rodič středoškolské studentky se naučí chápat, že pětka na pololetním vysvědčení nic neznamená, že důtky dává ten pošuk prostě každýmu a že správný módní oděv a účes jsou daleko důležitější než pečlivá příprava na vyučování. A tak to jde čtyři až devět let, podle toho, jak je benevolentní a movitý rodič, vstřícné a osvícené vedení školy a jak to dcerce zrovna vychází ohledně známek a docházky.

A pak přijde poslední, maturitní ročník a s ním náhlá změna. Rodič zbystří už kolem Vánoc a začne na potomka apelovat, aby započal s přípravou. Studentka kouká naprosto konsternovaně, proč by se měla připravovat na souhrnně zhruba 150 otázek ze čtyř různých oborů, když je matura až za čtyři, co povídám, ústní dokonce až za šest měsíců! Mami, nebuď komická! To dobrý cukroví už nemáme, jen to hnusný?

Leden je dlouhý, chladný, temný měsíc, máte prázdnou peněženku a hlodavý strach z maturity. Studentka se zmítá mezi nadšením a hrůzou z maturitního plesu. Šaty, boty, prádlo, punčochy, účes, kabelka, líčení, nehty, všechno se musí vyzkoušet! A ne jednou, aspoň stokrát, ve všech kombinacích. Mami, já jsem děsná, já tam nepudu! Neodvažujete se špitnout, že to slovo maturitní má i jinou konotaci nežli ples…

Únor je krátký, chladný, temný měsíc, máte prázdnou peněženku po maturitním plese a panickou hrůzu z maturity. Studentka má kocovinu, příšernou náladu a opravdu mimořádně hnusné pololetní vysvědčení. Uvažuje, že se na školu vykašle a někam odcestuje. Mami, maturita není všechno! Začnete brát léky.

Březen – dřevo se listem odievá, příroda pučí, slunce svítí a vy máte depresi, že se o ni můžete opřít. Uvažujete, jak budete ze starobního důchodu živit svého nemožného potomka, který zřejmě nikdy neodmaturuje, tudíž si nikdy nenajde zaměstnání. Studentka zkouší jarní oblečení. Berete více léků, i ty s výstražným trojúhelníkem na krabičce.

Duben – maturity startují didaktickým testem a písemnými pracemi. Potomek se vás zvýšeným nerudným hlasem ptá, co by se podle vašeho fosilního názoru měl učit? Mami, na test se nikdo neučí, to prostě dáš, nebo ne! Zapíjíte léky tvrdým alkoholem.

Květen – je to tady! Dítě se učí každý den, celý den, v noci, ráno, večer. Učí se samo, se spolužáky i s vámi. Mami, vysvětli, pomoz, poraď… V předvečer soudného dne předvede hysterický oblouk. Nemůže jít k maturitě, protože nic neumí a neladí jí kabelka k botám. Mami…

A další den odpoledne sedíte spolu, svítí sluníčko a vy to máte obě za sebou. Dáte si společně kávu a vy se snažíte srovnat si v hlavě, že vaše malá holčička je už dospělá.