Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Zábava

FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: 9 vět, které mě štvou

A když je slyším, prchám nebo si mrmlám, proč, proč?! Buď mně připadají pitomé z gruntu, neomalené nebo za uši tahající. Tak prosím pěkně tyhle směrem ke mně ne.

Klára Mandausová | 20. 07. 2016
Co chceš ještě stihnout do padesáti?
Prosím? Jsem snad závodní kobyla?
 
Porodila mu dítě.
Pokud je „mu“ šamanské zaříkávací slovo, beru. Teorie nájemných děloh skrytě vyjádřená v tomhle pitomém spojení, mě budí ze sna.
 
Mějte hezký den.
Jistě, otrocký překlad, snad aby dotyčný vypadal světácky. A proč tedy neříká i „drž smání se“ a „jak jste vy“.
 
Díky povodni bylo zničeno deset domů.
A podobné varianty vět, kdy ten, kdo je vyslovuje, nepochopil, že děkovat za hrůzu je pitomé až perverzní. No, pěkně děkuju!
 
A kdy bude svatba?
Prosím, zkuste se takhle neptat nikoho a nikdy. Když tak se dozvíte včas. To samé platí pro „Kdy budeš mít dítě?“
 
Tak a teď pověz něco o sobě.
Oblíbená výzva samozvaných pořadatelů školních srazů, referentů zaniklých rekreací ROH a známých, kteří nepochopili, že o to vůbec nejde. Mám sto chutí sdělit, jsem člověk, dvě ruce, dvě nohy, trup, hlava. Nazdar.
 
A ty jako nejíš vůbec maso, jo?
A vy ho jako jíte, jo? Co na to jiného říct?
 
Tak tohle nedám.
Nevydržím, nezvládnu, neujdu, nenamaluju, nedojedu, neřeknu… Slyšíte, jak květnatá je čeština, kolik krásných slov má? A vy, nedám.
 
Písnem si.
Pí… co?