Reklama

Jak bych vychovala sama sebe

Kdybych potkala své náctileté já, dala bych si několik zásadních rad. Mám pocit, že mi v životě poměrně dlouho chyběly.
Napsala Vydáno 15. červenec 2016
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Jak bych vychovala sama sebe

1. Nedočítej ultranudné knihy

Jednoduše proto, že je to ztráta času. Knížky nejsou skripta z autoškoly, abys je musela louskat i ve chvíli, kdy tě otravují víc než moucha v ložnici. I já pár takových četla. Snad z úcty k autorovi, anebo k rodičům, kteří do mě odmala hučeli, že se mají věci dotahovat do konce. Jako Messner osmitisícovky jsem překonávala třeba Aloise Jiráska – lezla jsem bez kyslíkového přístroje skrz jeho obsáhlé popisy a úplně vyčerpaná upadala do hlubokého spánku. Rozčiloval mě i Nietzsche, exhibicionistický hnidopich, přesto jsem jeho Zarathustru protrpěla do poslední stránky. Když už jsem z postele přes rozečtené knížky typu ‚dočtu vás, i kdybyste mě unudily k smrti‘ neviděla na dveře, zaťukala jsem sama sobě na čelo a konečně přestala.

2. Alkohol (občas) není démon

Dáš si skleničku, protože jsi veselá, a pak prostě budeš ještě veselejší. Platí to zvlášť u dobrého vína, ale bohužel ne vždy. Jednou možná budeš sedět s kamarádkou na terase kavárny a okolo půjde On. Za ruku povláčí ordinérní blondýnu s našitými vlasy a tyčkovitýma nohama do stropu. Začneš natahovat. Kamarádka rychle objedná ještě jednu skleničku. A pak další, protože to už brečíš. Skončíš s rozmazanýma očima, natrženými šaty (při odchodu na WC si nevšimneš, že sis je zamotala do židle) a velmi bojovnou náladou. „Já mu ukážu, kreténovi! Bude brečet!!!“ Jakmile molekuly alkoholu, které zaplácly jakási centra v mozku podporující normální uvažování (nebo jak to vlastně je) přestanou fungovat, budeš nikoli na dně, jako před tím, ale pode dnem. Proto radím, když jsi smutná, jdi na procházku a choď do padnutí, a když máš náladu, že bys objímala celý svět včetně protivné sousedky, nalij si veltlínské zelené. Anebo vůbec nic, protože objímací nálada bohatě  stačí sama o sobě.   

3. Spropitné není povinnost

Pokud ti číšník přinese studenou polívku a pak na tebe omete drobečky ze stolu, čímž naznačí, abys už zaplatila a je čas jít, nebo na tvé zašeptání, že už tři čtvrtě hodiny čekáš na hotové jídlo, odpoví „Paninko, nemám jenom vás“, nedej mu ani korunu dýška. Taky nenech ani korunu kyselé pokladní, i když nákup stojí 299 korun. A rozhodně nezaokrouhluj instalatérovi 885 na 900, když se ani neobtěžuje vyplnit účtenku. Jsou to tvoje peníze a oni by ti je s velkou pravděpodobností taky nedali.   

4. Jídlo je důležitější než make-up

Pokud pravidelně utratíš tisícovku za akrylový svetr, který vezmeš dvakrát na sebe, a pak se po večerech bavíš tím, že z něj obíráš žmolky, nebo vyhodíš každé tři měsíce čtyři stovky za make-up, pod kterým připomínáš indiána (v drogerii mají fakt divný zářivky), zřejmě ti nezbude na nic jiného než na chemickou nudlovou polívku ze sáčku. Jenže když ji budeš jíst pravidelně, za chvíli budeš vypadat jako ten indián, i když setřeš make-up nevhodného tónu. Nebude ti valně a povadlou šedozelenou pleť nerozzáříš, ani když drogistické řetězce vyměníš za salony, kde se do krémů míchá kaviár, zlato a diamantový prach. Stejně dopadneš, když budeš hltat majonézové saláty z krabiček, bábovky s trvanlivostí osm let a spol. Prostě si uvař, ze začátku klidně třeba jen brambory s tvarohem nebo krupicovou kaši. 

5. Běh vs. nohy modelky

Všechny ty krásné teorie o tom, jak běhání vyplaví do těla endorfiny, hormony štěstí, jsi už četla, z praxe ale asi víš (tedy pokud jsi kategorie kavárenský povaleč), že poklus parkem zas taková zábava není, ba skoro nudí. Navíc vyrábí dočasnou potupnou vizáž (zpocené vlasy i tělo, rudý obličej, nedůstojné funění), bolí a vůbec. Jenže… Dělá pěkné nohy. Pokud si na ně založíš už v dětství, nebudeš je muset ve středním věku schovávat do neprůhledných maxišatů a předstírat, že jsi folková ekožena. Tedy jestli nebude zrovna některou sezonu móda milosrdná a nebudou trendy (jako právě teď). Navíc se díky běhu člověk může v restauraci trochu víc rozšoupnout a nemusí úzkostlivě počítat každou kalorii, nemluvě o tom, že pak normálně doběhneš autobus, aniž by tě museli spolucestující přes tři stanice resuscitovat. 

6. Pořádek není pro blbce

Můj táta mi kdysi řekl, že když si doma nadělám s odpuštěním bordel (jinak se to říct nedá), budu do postele skákat přes překážky a stolování bude připomínat hru na šipkovanou  (jdi po značkách a zjisti, kde se skrývá čistý talíř…), bude se pak uklízení rovnat přechodu přes Antarktidu v gumákách. Přesně tak obtěžující a frustrující to bude. Ono totiž docela stačí každý den uklidit podprsenku do šuplíku, vyhodit do prádla špinavé ponožky, utřít kuchyňskou linku plnou drobečků chleba a smést vlasy z umyvadla. 

7. Škola je základ života

Bla bla bla bla bla? Ale ono to tak skutečně je. Uč se hodně hlavně to, co tě baví. Samozřejmě je dobré nepodcenit ani to ostatní, k maturitě člověk musí doklopýtat se ctí i z nenáviděné matiky a spol., ale dějepisem (biologií, češtinou, chemií…) se klidně nech strhnout. Ať tvé otázky a přání zúčastnit se vědomostní olympiády v Ekvádoru i Hrochově Týnci straší profesory ve snech. Nakonec budou muset vylézt z kabinetu, kam se schovali před tvými nesnesitelnými dotazy, a napíšou ti doporučení ke studiu na další škole bez přijímaček. Co na tom, že se tě chtějí zbavit! Až totiž vylezeš ze školy, budeš za vědomosti pořád už jen platit. 

8. Nejezdi na dovolenou hrůzy

Připadá ti to jako holý nesmysl? Protože kdo by jezdil někam, kam nechce? Tak proč se každoročně tolik lidí diví, že v katalogu byla voda modrá, hotel v tichém ráji a pláže prázdné, zatímco ve skutečnosti se v moři vlnily chaluhy, hotel stál u dálnice a na místo na pláži se vypisoval pořadník? Pro začátek je dobré vědět, že za 2500 korun úžasnou týdenní dovolenou all inclusive člověk prostě nestráví. Takže než odešleš peníze na účet cestovky, raději prolustruj místo víc než FBI cizince s falešným pasem.

9. Stůj si za svým

Až tě bude milý vábit k přechodu hor, spaní v bivaku a vaření v rendlíku na lihu (a tobě z toho všeho naskakuje vyrážka předem), řekni rázné ne. A nemysli na to, že budeš – s prominutím – za zhýčkanou krávu.  Za ni budeš až v okamžiku, kdy ztropíš hysterickou scénu pod převisem několik tisíc metrů nad mořem, když zjistíš, že došel líh, voda i civilizace.  

10. Nebuď s lidmi, se kterými nechceš

Je to otrava jako hrom, a hlavně neskonalé mrhání časem. A toho se ti bude setsakra nedostávat!

Číst 5498 krát Naposledy změněno neděle, 17 červenec 2016 07:58
Klára Mandausová

Klára Mandausová

Popisek

Další články

Reklama