Zábava

Jak přežít pondělí

Pondělí je docela pěkný den. Začíná něco nového. No tak, neohrnujte nos, že je to „jen“ nový týden a že takových už bylo.

Klára Mandausová | 1. 02. 2016

Domorodci by možná oslavovali, že přežili ten minulý a že je určitě čeká něco báječného v tom příštím. My? Nadáváme. Že se nám nechce vstávat, že musíme do práce (do školy), na poštu, na úřad, prostě všude tam, kde po víkendu otevřeli a že se na to můžeme akorát tak „vykvajznout“. Už v neděli bloumáme po bytě jako strašidlo Cantervillské, nahlas vzdycháme „ách jo“ a díváme se na hodiny, které bychom nejradši zapřeli sirkou, aby se neposunovali směrem k pracovnímu týdnu. Parádně se obíráme hned o dva dny (vzdychací neděli a naštvané pondělí). Tedy skoro třetinu týdne. A to je docela dost času stráveného samopruzením.

Jsou i tací, kteří to mají obráceně. Těší se do práce jako pandy na bambus a víkend trpně proleží s dekou na očích a přáním, ať už je ten blbá sobota a neděle za mnou. Do téhle skupiny patří nejen šílení workoholici, tyranští maniaci, kteří mají nutkavou potřebu někoho řídit (a vlastní rodina jim nestačí), ale třeba i ženy, které udržují v zaměstnání „perspektivní“ vztah s ženatým milencem, který jim právě v pondělí (no možná v úterý, středu, ale ve čtvrtek už určitě) oznámí, že se konečně rozvede. Nemůžou zpod té deky vylézt a ani si nepouštějí televizi nebo rádio, aby nepřeslechly telefon od něj, že s tím rozvodem to nepočká a bude se konat už o víkendu. Nezavolá ani kvůli rozvodu, ani kvůli ničemu jinému. Je s rodinou na výletě.

Ať ti, kdo nenávidí pondělí (a další pracovní dny podle typu a stupně zábavnosti své práce) a neděli už berou jako malé pondělí (rozuměj večer odsouzencův před vykonáním rozsudku) nebo ti druzí se zálibou v pracovním kolektivu a odporem k volnu, jsou s prominutím bloudi.

Odpověď na otázku, jak přežít pondělí, je docela jednoduchá. Stejně jako úterý, středu, čtvrtek, pátek, sobotu a neděli. Radostně! Protože to, co si odžijeme, si odžijeme nenávratně a šmitec. Když to bude blbě, můžeme jen dál vzdychat, co jsme to za hlupáky. A klidně celý týden, měsíc, rok. Konec zvonec. Ale nikoli tohohle článku. Protože je autorka je stejná, taky má své averze a euforie a ví, jak složité je přesmysknout v hlavě léta používaný model. Tak se trochu zapotila (ve středu) a dala dohromady pár poznámek, které by třeba mohly pomoct. Jí samé i všem týdenním stěžovatelům.

ČTĚTE TAKÉ:

35 nejlepších pocitů na světě

Rituály úspěšných žen

1. Každý den je takový, jaký si ho uděláme. Klišé jako dům, ale funguje. Samozřejmě s výjimkou, že zasáhnou neočekávané a neodvratné situace typu tornádo, stávka železničářů, o horším raději pomlčím.

2. Neděle je nádherná, byla nám dána, abychom nic nedělali, nejspíš ani nepřemýšleli, co bude zítra. A to by se nemělo porušovat.

3. A rozhodně není dnem příprav na pondělí, nýbrž stejně volný den jako sobota, tak ho nepředělávejme k obrazu svému. Naplánujme výlet, bazén, hraní kuliček, spaní, kino… cokoli co se o volných dnech dělá.

4. Pondělí je stejně fajn jako neděle. Nemusíme vařit oběd, dáme si ho v indickém bistru nebo zavoláme poslíčkovi, ať nám přiveze tu příšerně nezdravou tučnou pečeni, protože jsme celý víkend vařili rodině bio super potraviny. Vypijeme tři hrnky kafe a nikdo nebude káravě zvedat obočí, jestli to není moc. Můžeme klábosit i o něčem jiném, než o šatech pro Barbie, Hvězdných válkách a manželově kamarádovi Bedřichovi, který v létě poleze na Mont Blanc, a my bychom přeci taky mohli.

5. A to všechno z bodu 4. bude trvat až do pátku. Takže jsme teprve na začátku a máme před sebou ještě čtyři takové dny. Hurá. A po nich přijdou dva dny volna. Hurá. Hurá.