Reklama

Největší jarní lež

Změna času ze standardního středoevropského na východoevropský, potažmo středoevropský letní, je energeticky výhodná pro naše národní hospodářství a nijak neškodí živým tvorům. To jsou dvě největší, nejobludnější jarní lži. Ve skutečnosti je posun času vládním trikem na mučení bezbranných obyvatel (spolu s nízkou kuchyňskou linkou a žehlením dederonových košil).
Napsala Vanda Kunzová Vydáno 10. duben 2013
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Největší jarní lež

Letní čas zavedly v roce 1916 kajzrvilémovské Německo a francjozefovské licousaté Rakousko-Uhersko, tedy země, které jsme si od Švejkových dob zvykli považovat za zpátečnické a nehumanistické, potlačující občanské svobody, tři sta let jsme trpěli a tak podobně. Zarazilo mě, že pro nás, Čechy, byl letní čas zaveden v letech 1916, 1940 a 1979, tedy v letech, která ani s velkou nadsázkou nelze nazvat šťastnými a plodnými pro český národ.

Letos posun proběhl směrem hodina minus na Velikonoce a zpátky to pro tento rok bude v říjnu ve státní svátek, takže obyvatelstvo má podle mínění mocných dost času na přípravu. Tolik k historii, nyní pohleďme na současnost.

Je prokázáno, zdokumentováno a stokrát v médiích přemleto, že úspora energie z posunu času je nula nula nic, protože hlavním žroutem elektriky už dávno není svícení v továrních halách. Nebo si snad ten, kdo o šíbování časem rozhoduje, představuje, že nějaký dělník ráno přijde do práce a pustí servry zajišťující například chod centrálních datových úložišť? Nebo cvakne vypínačem pro železnici? Něco málo se podle statistik ušetří za září, ovšem úspora zmizí hned v říjnu, kdy už je potřeba ráno přisvěcovat a přitápět.

Obhájci letního času tvrdí, že prý lépe využijeme denního světla, když si o hodinku přivstaneme. To možná platilo za těch starých císařpánů, kteří chodili se slunkem na kutě, ovšem těžko dnes, kdy půl Evropy pracuje na směny a nonstop bary, zábavní zóny typu Stodolní ulice, nákupní centra, celonoční benzinky a městské osvětlení září do noci jako supernova. Naopak se vstáváním o hodinu dřív propálí víc proudu v rychlovarných konvicích a kávovarech, když ubožáci jako já celý den dopují nedostatek spánku kofeinem. Tolik tedy k energetickým úsporám.

A co se týče vlivu na živé tvory – nechci mluvit za všechny, ale já chřadnu celé týdny po velikonočním posunu a teprve koncem května nabudu trochu sil, o které ovšem přijdu s prvními temnými rány v září. Když přijde neblahá velikonoční neděle, TA neděle, prožívám už druhý týden depresí a úzkosti z nevyhnutelného. Se mnou i moje děti, protože jsem na ně hnusná.

Pondělí velikonoční trávím v hlubokém útlumu, téměř hibernaci a stále přetáčím všechny domácí hodiny sem a tam, protože můj ošálený mozek není schopen vypočítat, kam mám ručičky vlastně posunout. Ráno v úterý jdu do práce absolutně nevyspalá, protože celou noc se strachuji, že zaspím. Nezaspím, ale do práce dorazím jako troska tělesná i duševní a celý den se snažím neusnout na stole a nezívat nahlas do telefonu a nadřízeným do obličeje.

Další dny probíhají stejně a setrvalá ospalost ustupuje jen velmi pomalu. Někdo mi jednou říkal, že nejhorší je časový posun pro dobytek, protože se mu neobvyklé buzení nedá nijak rozumně vysvětlit, a že letní čas má katastrofální dopad na dojivost skotu. Chápu krávy a hluboce s nimi soucítím. Každé ráno, když zazvoní budík, si připadám jako stará unavená dojnice, která si poklidně spí v kravíně, když vtom někdo rozsvítí silnou žárovku, pustí nahlas dechovku a tahá ji za cecíky. Při čištění zubů hledím omámeně do zrcadla a v duchu si říkám, že do kytek nejde dojivost jenom u skotu…

Číst 1636 krát Naposledy změněno středa, 14 leden 2015 15:07

Další články

Reklama