Reklama

Psychoterapie novopečené matky

Máte-li doma malé nemluvně, musíte si občas někam vyrazit, aby vám nezačalo úplně hrabat.

Napsala Andrea Kobielska Vydáno 26. září 2012
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Psychoterapie novopečené matky

Ne každý má však stádo prarodičů, sourozenců nebo kamarádek ochotných juniora pohlídat ve chvílích, kdy si budete vyrážet, takže vašeho povyražení se alespoň ze začátku drobeček musí účastnit. Z výše zmíněného vyplývá, že určitě nejpůjdete večer křepčit do klubu, ale ani přes den na nákupy hadříků nebo nyní zcela nepotřebné bižuterie do nákupní galerie. Procházka na čerstvém vzduchu velkoměsta taky zcela neuspokojí vaši nutkavou potřebu povyražení. Takže – potřebujete vypadnout z domu, ale ne zrovna na procházku bez cíle, jakých provozujete denně několik? Potřebujete provětrat peněženku, něco si KOUPIT, ale nechcete se stresovat tím, že jste se pořád ještě nevrátila do své výchozí konfekční velikosti? Sedněte do auta a jeďte do Ikey. Na mě zafungovala jako balzám!

Posledně mi etapa nasednutí do auta trvala tři hodiny, což je v mém případě pozitivní tendence (v prvních týdnech po narození prcka jsem nebyla schopna vyjít z domu vůbec, protože jsem neměla čas se ani převléknout z pyžama, a kdybych to udělala, stejně už by byl zase čas se do něj soukat). Dorazila jsem do Ikey se svým pacholíčkem v autosedačce krátce po jedné hodině odpolední, takže jiné, ostřílenější matky už tam dávno byly. Udělalo mi radost vědomí, že jsou na parkovišti místa vyhrazená pro rodiny s dětmi – jsou vždy obsazena, ale co, jen sám fakt, že existují, mi zvedl náladu. Uvnitř mě zahřál na duši fakt, že nemusím kočár tahat po schodech (jako posledně na návštěvě českého velvyslanectví ve Varšavě – to už je však jiná pohádka…), ale mohla jsem si vyjet výtahem. Smějte se, ale tyhle ‚vymoženosti‘ jsou ještě ve spoustě míst jistým nadstandardem v podobě hudby budoucnosti.
Hned na začátku své pouti Ikeou jsem se rozhodla se posilnit, abych v nějakém stylovém zákoutí třeba neomdlela hlady… (Dobrá, prostě dneska nevařím, a basta!). Všichni známe stále stejné a oblíbené IKEA menu – masové kuličky, po kterých mi ještě v těhotenství bylo dost blbě, a losos, na kterého jsem zrovna teď měla chuť. Trošku jsem zápasila s kočárkem a táckem v ruce, ale protože jsem si předsevzala dát si na podnos pouze jeden talíř, nemusela jsem se bát, že kdybych nedejbože chtěla ještě salát, nebo dokonce i nápoj, zcela jistě bych tác prostě upustila při hledání peněženky v kabele.
Jakmile jsem první bod programu měla za sebou, ze samé radosti, že dnes doma nevařím, jsem se rozhodla ještě pro jistotu nakrmit své právě se probouzející dítě. Hurá do zákoutí pro matky s dětmi. Podobně smýšlejících dam už tam pár sedělo, mladší děti visely na tělech matek a starší si čmáraly nebo pobíhaly kolem. Nic tak člověka nepotěší jako přesvědčení, že v tom nejedete sama, ale tady bych samotu docela uvítala. No nic, i tak jsem ráda, že nebylo třeba se obnažovat v prostorách restaurace...

O. k., oba jsme pěkně naducaní a teď by to chtělo pro jistotu ještě čurat. A tady padla kosa na kámen! S jistou dávkou nejistoty jsem vyrazila k WC pro handicapované zákazníky, ale tahle varianta byla zamčena – zkoušela jsem chvíli čekat, ale ne, nikdo nebyl zrovna uvnitř, bylo prostě zamčeno! Pokud byste chtěli toto WC použít, klíč je k dostání… nevím kde! Tak mi nezbylo než se cpát s kočárem na obyčejné WC, což mi sice připadalo dost extravagantní, ale při vzpomínce na dávnou fámu o tajném gangu kradoucím děti právě v IKEA prostě nutnost.

Zbytek obchodu jsem s trochou nadsázky proletěla jako kulový blesk, protože v mé hlavě se už odehrávalo drama mého staršího dítěte – představa, že čeká samo na patníku před školou, protože si jeho matka vyrazila, byla skličující!
Přesto se mi v úprku k pokladnám podařilo vzít pár fešných váz na kytky, které samozřejmě vůbec nepotřebuju, nějaké ty proutěné košíky, které se doma vždycky hodí, a několik plyšových kamarádů pro mé děti – jedno, kterého už vlastně plyšáky vůbec nezajímají a druhé, kterého plyšáky ještě nechávají klidným. Ale účel byl splněn, mise úspěšně zakončena. Musím se pochválit, dokázala jsem to! Prostě v IKEA to dělají jaksepatří dobře, fungují nejen jako místo k příjemnému, leč nutnému nákupu, ale taky jako psychoterapie pro matky zakrnělé na mateřských dovolených. ‚Výlet‘ tak splnil téměř všechna má očekávání, ale až budu schopna z domu vyjít za pouhou hodinu, v průběhu které nebudu muset přebalovat ani se obávat krkance na oblečení, povyražení bude určitě vypadat jinak – držte mi palce!

Číst 1949 krát Naposledy změněno středa, 14 leden 2015 15:01

Další články

Reklama