Reklama

Ženy, které se nebály změnit svůj život I

Blanka Milfaitová (35 let) byla úřednicí, ale pak se rozhodla, že chce změnu. Otevřela si cukrárnu a nakonec zakotvila u výroby marmelád. Je svobodná a čeká své první miminko. Sama o sobě říká, že nikdy nebyla šťastnější.

Napsal Markéta Kronovetrová Vydáno 10. leden 2013
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Blanka Milfaitová Blanka Milfaitová

Pustila jste se do výroby domácích marmelád. Co vás k tomu vedlo?

Vlastně naštvání, že nikdo v širém a dalekém okolí nic podobného nedělá. Měla jsem na Šumavě kavárnu s cukrárnou a hledala doplňkový prodej, domácí výrobu, tradiční věci. Třeba paštiky ve skle, klobásky z udírny, šumavské koláče, slaniny v pepři, domácí chleby, buchty od tety Běty, marmelády, sýry všech druhů, cokoli… A nic, nikdo nic nedělal, ale všichni si stěžují, že nemají práci. A to mě opravdu naštvalo, nabídla jsem příteli, ať začne dělat paštiky a já že zkusím marmošky. Paštika se mu moc nevyvedla, a tak se přidal ke mně… a docela dobrovolně. Hned nato jsme vyrazili do italských hor, do Švýcarska i Francie, projeli desítky farem, trhů a mluvili s mnoha farmáři a výrobci všeho možného, co lze na farmářském trhu najít. Strašně mě to chytlo, navíc mě fascinoval způsob života těch lidí. V podstatě daleko od civilizace, v úžasné přírodě, bez nervozity, hektičnosti, nezdravého spěchu a mezilidské závisti.

A tak jste změnila i svůj život?

Zbývalo jen odjet do nejčistšího koutu naší země, do Novohradských hor, najít samotu na konci cesty a dům. Ten jsem koupili a začali… Za čtrnáct dnů bylo hotovo. Dnes jsem na pomyslném konci světa bez signálu mobilního telefonu, jedinou obyvatelkou mé obce a v místě, kde ne lišky mně, ale já jim dávám dobrou noc.

zde_sidli_moje_manufaktura

Proč zrovna marmelády?

Vždycky mě fascinovala ta prostá chuť, jak jsou v podstatě jednoduché, a přesto tu jednu dobrou aby člověk pohledal. A jako majitelka a zároveň cukrářka své cukrárny jsem měla k dobrým sladkým produktům nakročeno. Chtěla jsem zpracovávat ovoce z naší zahrady, od sousedů či přátel, ovoce poctivě pěstované, voňavé, sladké a bez chemického ošetřování. Marmeláda je ideálním uchováním tohoto všeho na dlouhou dobu a pokaždé, když si ji třeba v zimě mažu na teplý toust s domácím máslem, vidím a cítím okolo sebe léto… I proto jsem si vybrala Novohradky, jejich nejromantičtější a nejvzdálenější kout. Dělám tu přes třicet druhů marmelád, a když jsou vedle sebe, každá jiné barvy, v krásných skleničkách se skleněným víčkem, s ručně psanou etiketou, je to pohled k nezaplacení… Marmeláda je moje vášeň, zábava i práce a to jsem doposud neznala.

oznaceni_firmy_na_dome

Co jste dělala před tím?

Mám gympl a pár pokusných let na vysoké škole, pracovala jsem v administrativě a pomalu, ale jistě tam skomírala. Trvalo mi dlouho se odhodlat projít rekvalifikací, mnoha kurzy, roční praxí, aby se ze mě stala cukrářka, baristka a kavárnice v jednom. Neměla jsem se moc koho zeptat, prakticky ničemu nerozuměla, ale najednou jsem si řekla, že když to neudělám teď, tak už nikdy – a otevřela jsem si na horní Šumavě, v obci Srní, cukrárnu. Byl to krok do neznáma, ale projekt jsem ustála, stabilizovala provoz a rok od roku navyšovala obrat i zisk. Byla jsem úspěšná, ale pak nastal moment, kdy jsem potřebovala další krok kupředu. Ze zaběhlé a prosperující kavárny, kterou jsem pronajala, to byl krok do absolutního neznáma. Začala jsem s novohradskou manufakturou na marmelády dvacet kilometrů od civilizace, dodnes sem nejezdí pošťák, navigace moji adresu nezná a v zimě se cesta neprotahuje…

Jak se vám díky tomu změnil život?

Změna to byla obrovská, najednou nepotřebuji hodinky a vlastně ani mnoho věcí, bez kterých se mně zdál dříve život neplnohodnotný. Užívám si prostých mezilidských vztahů, přátelství se stejně ‚postiženými‘ nadšenci z druhé, rakouské strany louky, užívám si dne s jeho úsvitem, bouřkou i oblohou plnou hvězd, užívám si koneckonců i lidí, za kterými jezdím dolů z hor. Nebo když oni přijedou za mnou, přátelé či klienti, však je tu jako v ráji. Mám ale především pocit, že dělám věci, které lidi těší, dávám do marmelád veškeré své nadšení pro tento kraj, poctivou práci, radost z dobrého ovoce i z vlastního života a říkám si, že každý, kdo moji marmeládu otevře, bude tím vším zasažen a jen tak, zničehonic mu bude tak nějak lépe.

Když jste se pro změnu rozhodla, nezrazovali vás přátelé a rodina?

Mám-li být upřímná, byl to pro všechny šok. Ale přátelé to pochopili v podstatě brzo a nakonec cítím jejich velkou podporu. Opačnou zkušenost mám s rodiči, pro které moje cesta z města a od dobré práce na samotu samot a k pokusům prodávat marmelády na trzích byla prý společenským a sociálním propadem. Ačkoli mě mohli vidět nejšťastnější v životě, dokonce jsem i v partnerských vztazích udělala razantní změny a mílové kroky kupředu, nevzali moji snahu a má rozhodnutí dobře. A to mě velmi, ale velmi mrzí.

kdyz_nevarim_marmosky_jsem_na_horach

Udělala byste to znovu?

Nikdy jsem nebyla šťastnější. Ačkoli je se stěhováním ‚od lidí‘ hodně práce, ačkoli přesun firmy, její rozjezd v čase předvánočním zabere hodně z prostoru, cítím se moc dobře, cítím se sama sebou a svobodná.

Mělo to i nějaké nevýhody?

Mimo nepochopení ze strany rodičů nejspíše ne. Zdá se mi, že nyní mám k lidem blíže, než jsem mívala, a to i přesto, že přátelé žijí daleko, a když okolo mé chalupy projde turista, jdu ho pozdravit. Vše mi tu připadá opravdovější, lidskými vztahy počínaje, větrem v korunách okolních buků konče. Nevidím nevýhody, ba naopak, naučila jsem se jezdit závějemi, čistit rybník za humny, ošetřovat drobné úrazy, štípat dříví i oddělovat potřebné od zbytečného.

Co byste doporučila všem ženám, které uvažují o tom, že změní svůj život a třeba se také samy pustí do vlastního projektu?

Každé ženě bych doporučila pochopit to nejzákladnější – žijeme naše vlastní životy, ne těch druhých. Žijme je tedy tak, jak bychom si přály my, ne jak si přejí druzí. Mějme odvahu, však jsme v plánech silnější než naši chlapi. A mějme vytrvalost s vědomím, že když se budeme snažit na sto procent, lépe ještě o kousek víc, dobrý výsledek přijde. Je to jen otázka času. Sny je krásné snít, ale ještě krásnější je si je plnit. A do mého snu vás mohu i pozvat.

Číst 8194 krát Naposledy změněno středa, 14 leden 2015 15:04

Další články

Reklama