(Ne)tradiční dětství
Zkuste se přenést do posledních let 19. století, tedy do doby, kdy byly striktně rozdělené hranice mezi ženskou a mužskou rolí. Právě v této době byste ve Vídni, a posléze v Praze, našli jednu rodinu, která se zcela vymykala zajetým pravidlům. Tomáš a Charlotte Masarykovi byli pokrokovými rodiči, kteří své děti vedli k cizím jazykům, četbě, a především vzdělání. A tak malá Alice po soukromé obecné škole a následně měšťanské škole zamířila do prvního dívčího gymnázia Minerva, které jí otevřelo brány k dalšímu studiu.
Mimochodem o své vysněné vysoké škole měla Alice údajně jasno už v osmi letech, kdy prohlašovala, že se stane doktorkou. I když to zprvu vypadalo, že si Alice svůj dětský sen splní, následně z lékařské fakulty odešla. Důvod? „Částečně mi vadila krátkozrakost, ale neměla jsem odvahu nosit brejle. Jak na Bystřičce, tak v Praze děvče s cvikrem jakoby bylo vyřazeno ze společnosti živých, pěkných dívek. Tak se mi to zdálo, ale nesoudila jsem správně. Tato ješitnost byla jednou z příčin, proč jsem po roce opustila lékařskou fakultu,“ stojí v pamětech Alice Masarykové.
Nutno ale podotknout, že Alici na studiu medicíny vadila také skutečnost, že nejde o obor s duchovním přesahem. Druhá vysokoškolská volba padla na filozofickou fakultu, kde se Alice ponořila do studia historie, sociologie a filozofie. Ani zde nebyla Alice šťastná a několikrát prohlásila, že na filozofické fakultě zůstala cizincem. Přesto v roce 1903 promovola z historie, a následně absolvovala postgraduální studium na univerzitě v Lipsku.