Annu Polívkovou jste nedávno mohli vidět v kině v romantické komedii Ženská na vrcholu. Jak se jí hrálo s tatínkem, kterého zásadního zlozvyku se letos zbavila a proč má nejraději humor se slzou na krajíčku?

Autorka: Simona Martínková-Racková

Minulý rok v březnu jste oslavila čtyřicetiny. Jak se v tomhle životním období cítíte?

Úplně nejlíp! Ale nerada bych to zakřikla. Mám pocit, že i vypadám líp, takhle k stáru.

Ve čtyřiceti je „k stáru“? Co budeme říkat v šedesáti?

To je pravda. Proto to „k“. Mně taky vadí, když někdo v tomhle věku říká, že je starý. Ale když mi bylo dvacet, připadali mi čtyřicátníci jako starci. Teď to tak samozřejmě nevnímám, pořád jsem mladá, jenže pak počítáte, že jste se s kamarádem seznámili před třiceti lety, a to je už dost. Lidé dnes ovšem vypadají dobře i takhle později. Jsou úžasné šedesátileté, sedmdesátileté modelky, nádherné baby. Vůbec si nepřipadám stará, ale rozhodně bych ve dvaceti chtěla vědět všechno, co vím teď. Ale třeba bych to pak nebyla já.

Udělala byste něco jinak?

To nevím. Spíš bych se jinak cítila. Člověk v sobě tehdy měl spoustu pochybností, dnes vidím, že...

Promotion