Doba je zrychlená a tlak na výkon stále větší. Ale co když vám v práci jde o život? Nejnáchylnější k syndromu vyhoření jsou lidé, kteří svou práci milují nade vše. To byl i případ Martina Ditmara (47), vrcholového manažera, podnikatele a workoholika, který z přepracování skončil v kómatu.
Promotion

Jaký jste byl, než jste se kvůli vyčerpání organismu dostal do stavu klinické smrti?  

Úplně jiný než dnes. Byl jsem orientovaný na byznys, projekty, práci, to byl celý můj život. Dával jsem tomu všechno a všechno jsem tomu obětoval. Když se nad tím zamýšlím teď, vím, že to bylo špatně. Ale pokud člověk dělá, co ho baví, tak ho práce pohltí. Je to, jako by byl hnán nějakým motorem. Nevnímá okolí a jeho potřeby včetně toho, že mu vyrůstají děti a on s nimi netráví čas. 

Kolik je vašim dětem?

Adamovi je dvacet a Gábince šestnáct. Už jsou velcí, ale když mě nejvíc potřebovali, nebyl jsem tam pro ně. 

Co vás na práci tak vzrušovalo, že jste nevnímal nic dalšího?

Byl to jednoznačně úspěch. Mně nebylo ani třicet, když jsem byl v představenstvu obrovských německých korporací, řídil jsem tisíce zaměstnanců, řešil jsem miliardové obchody. Moji kolegové ve vedení byli o generaci starší, brali mě jako syna a já jsem je vnímal jako mentory. Strašně mě to bavilo a naplňovalo.

Řekl byste, že úspěch je droga?

Ano. Úspěch je droga, která vás naspíduje. Pokud si na něj zvyknete, nemůžete bez něj být. 

Chápu. Zatímco úspěch v práci vám navozoval euforické stavy, rodina vás vracela zpět do reality. 

Já jsem o tom takhle otevřeně nikdy nehovořil, ale mít fungující rodinu a zároveň raketový úspěch, jinými slovy vyvažovat osobní a profesní život, je strašně těžké. Byly situace, kdy jsem...

Promotion