Vlastina Svátková má široký životní záběr. Hraje, píše knížky a vychovává tři syny. I tak vyplňuje dotazníky do časopisů natolik poctivě, že málem nejde spát.

Jaké věci, kterou vlastníte, si ceníte?

To je taková sranda, cenit si něco, co vlastním! Několikrát jsem zažila, co je o všechno přijít. Čím víc jsem na věcech lpěla a připoutávala se k nim, tím víc mě někdo okrádal nebo jsem něco ztrácela. Když jsem se živila recitováním na pohřbech, setkala jsem se tváří v tvář ironii života a smrti. V rakvi ležel nebožtík, hrobníci ho česali, upravovali mu motýlka a říkali si u toho vtipy. Dokonce ty vtipy byly tak blbý, že rozesmály i mě! Tehdy mi bylo šestnáct. A pak zazvonil gong a já předstoupila před plný sál plačících pozůstalých. Paradox života a moje životní motto: směj se, dokud můžeš, za chvíli budeš plakat. Takže nejvíc si cením všeho, co není věc.

Jaká je vaše představa štěstí?

Zažila jsem ho. Takže vím. Jsou to takové ty jemné, nenápadné okamžiky, které jiným lidem třeba vůbec nepřijdou výjimečné. Většinou

Promotion