Vegetariánka, která miluje polévku s jehněčím. Jogínka, co si ráda zapálí cigáro. A taky „ta herečka s šedými vlasy, co se přestěhovala na Island“. Akorát má momentálně hnědý přeliv a žije v Česku. „U mě je všechno takové nejednoznačné,“ říká Tereza Hofová

Jakou knihu byste mi doporučila? Počítám, že coby bývalá prodavačka v legendárním obchůdku Fischer v pražské Kaprově ulici budete mít určitě slušný přehled.

Z poslední doby třeba Úřad pro zahrady a rybníky francouzského spisovatele Didiera Decoina. Je to román ze středověkého Japonska. Nádherná, úplně fyzická knížka.

Stíháte číst? Ve středním věku bývá člověk zavalen prací a rodinou, na knížky si obvykle hledá čas hůř.

Čtu mnohem míň. Určitě ne tolik, jak jsem byla zvyklá. A jsem víc vybíravá, když mě knížka nechytne, jsem schopná ji odložit v půlce. Do dobré knížky se ale člověk zakousne a pak si čas najde. Spíš už nemám koncentraci, večer jsem unavená a vžžžž… řádky se člověku míhají před očima.  

Pokud vím, střední knihkupecká škola byla vaše druhá volba, chtěla jste na konzervatoř. Nedopadlo to, a tak jste skončila v knihkupectví.

Já bych spíš řekla, že jsem tam začala. Nevzali mě na konzervatoř, což byla pro mě v tu chvíli samozřejmě hrozná katastrofa. Ale pak se objevila krásná možnost studovat knihkupectví. Teď se mi to v životě zopakovalo, zrovna včera dělala moje sedmiletá holčička „přijímačky“ na klavír. Obávám se, že ji mojí vinou nevezmou, že jsme málo zpívaly a hrály si s rytmem. Ale nevadí, třeba to vyjde příští rok. V každém případě jsem si v téhle souvislosti vzpomněla, že neúspěchy jsou milníky. Jsou v životě kolikrát důležitější než úspěchy. Nasměrují člověka a zároveň prověří, zda je ta touha něčeho dosáhnout skutečně silná. Neúspěchy vás víc vymezí, protože si najednou musíte jít po svých.

Vy jste si šla po svých a z knihkupectví v Kaprovce jste se ke hraní stejně nakonec dostala.

Já se na pár let oddala knihkupeckému řemeslu, strašně mě to pohltilo. Ale pořád jsem chodila na dramaťák a soutěže typu Wolkerův Prostějov, herecké a divadelní workshopy; věnovala jsem se tomu a pak mě přijali na DAMU.

Co se má stát, to se stane. Když ale budeme mluvit o slávě, ta vás potkala až po třicítce. Princezny vás minuly.

Já se nedivím, to je logický – vždyť se na mě podívejte!

No tak řekněme mladé naivní dívky.

Asi to nemám v auře, i když naivní myslím...

Promotion