Přejít k hlavnímu obsahu
Životní styl

Opravdu platí, že kdo nežárlí, ten nemiluje?

Info ikona
Láska

Žárlivost jsme zažili asi všichni. Kde se bere a dá se jí vyvarovat? Vydejte se s námi na cestu do hlubin žárlivcovy duše.

Martin Zikmund | 9. 03. 2021

"Kde jsi včera byl? Proč jsi přišel až ve dvě ráno?" Otázky, samé otázky. Těmi začíná kaž­dá žárlivost. Některé řekneme nahlas, ty jiné, zásadnější, nám pořád dokola šrotují v hlavě, dokud se z nich pomalu nezblázníme nebo neseženeme vnější důkazy, které podpoří kladnou či zápornou odpověď. A mozek je při této činnosti velmi sugestivní, tzv. potvrzující zkreslení, a donutí nás potvrdit si tu hypotézu, ke které se zrovna kloníme více, objektivní realitě navzdory. 

Šmejdění v mobilu, pročítání cizích zpráv v Messengeru, tajné sledování polohy mobilu vašeho milovaného. To vše jsou metody, jak tyto odpovědi najít. Metody, které brutálním způsobem narušují soukromí a taky vzájemnou důvěru. A bez důvěry moc vztahů fungovat nemůže, zejména těch, které zahrnují sexuální soužití. Však si někdy zkuste mít orgasmus s někým, komu absolutně nevěříte.

Žárlivost se z pohledu psychologie dělí do dvou zcela odlišných podskupin – na racionálníiracionální. Iracionální má příčiny v našem nitru, racionální ve vnějším světě, v našem partnerovi. Třeba proto, že nám v minulosti přiznal nevěru, viděli jsme ho se s někým vášnivě líbat, nebo dokonce explicitně zmínil, že se rozhoduje mezi námi a někým jiným. V obou případech však platí jednoduché pravidlo - na potlačení žárlivosti musí pracovat ten, kdo je její příčinou. No a tím jsme nejčastěji my sami.

Pandořina skříňka se otevírá

Možná jste slyšeli staré známé pořekadlo, že kdo nežárlí, ten nemiluje. Ano, to je samozřejmě pravda. Žárlivost je totiž definovaná jako strach ze ztráty partnera ve prospěch někoho jiného. A jako každý jiný strach může být silnější či slabší. Jenže někteří lidé se mylně domnívají, že projevem lásky má být ona iracio­nální, ničím nepodložená žárlivost. Jiní se dokonce pod mylnou interpretací tohoto pořekadla snaží žárlivost ve svém partnerovi uměle vzbudit, dodat mu indicie, že by o vás také mohl přijít ve prospěch někoho jiného. Těm nejnešťastnějším z nich se to nakonec i povede a otevřou ve svém partnerovi Pandořinu skříňku iracionální žárlivosti. Jinými slovy, svého partnera vyděsí natolik, že ho uvrhnou do propasti desítky let starých křivd a strachů, o kterých obvykle ani netuší. Je to přitom asi podobně dobrý nápad, jako kdyby váš partner ve vás chtěl vzbudit nějaký silný, a často i neoprávněný, strach. Třeba by vám neustále házel pavouka nebo hada do výstřihu v okamžiku, kdy byste to nejméně čekaly. O stavu jeho lásky vůči vám to vypovídá dost podobně.

Iracionální žárlivost je poměrně zajímavým fenoménem, který psychologie zkoumá již desítky let. Doktor Gregory L. Helbick-White z americké National University, který se tomuto fenoménu věnuje, publikoval studii zjišťující příčiny žárlivosti mezi klienty amerických párových terapeutů. Jaké byly výsledky? Nejčastější příčinou iracionální žárlivosti bylo nízké či ztracené sebevědomí žárlícího. Na druhé příčce se umístilo vysoké hodnocení v oblasti neuroticismu, jedné z pěti osobnostních charakteristik dle modelu Big Five, která odpovídá na otázku, jak moc je daný člověk náchylný ke stresu, pociťování negativních emocí a emoční labilitě. Bronz pak patřil častým pocitům nejistoty a majetnickosti. Pomyslnou bramborovou medaili si odnesla závislost na partnerovi, pátou příčku obsadil pocit neadekvátnosti ve vztahu, kdy žárlící pociťoval, že druhý partner byl v nějaké charakteristice výrazně lepší (hezčí, hubenější, slavnější, vzdělanější, úspěšnější atd.). Na poslední příčce byla úzkostná vztahová vazba. To je typ vztahové vazby, kdy potřebujeme být partnerovi co nejvíce na blízku, obvykle však proto, že máme zároveň nízké sebevědomí a myslíme si, že pro našeho skvělého partnera nejsme dost dobří.

Info ikona
Láska

Jak bojovat se žárlivostí?

Profesorka Gwendolyn Seidman z Albright College doporučuje tři jednoduché kroky. První z nich musí udělat žárlivec. Musí okamžitě začít pracovat na svém sebevědomí, což se obvykle bez vyléčení bolístek z dětství, na které žárlivost často naráží, neobejde. Druhý krok je hlavně na partnerovi žárlivce - snažit se aktivně a empaticky vyhnout všem situacím, které by mohly vést k žárlivosti. V kontextu dneška to znamená i dočasně omezit svou aktivitu na sociálních sítích. Ty totiž dokážou být neuvěřitelně efektivní rozbuškou nejistoty.

Poslední krok je pak společný – komunikace. Z té musí čišet vzájemná úcta a respekt. O žárlivosti i vzájemných pocitech s ní spojených je také třeba otevřeně a v klidu komunikovat. A to i tehdy, když žárlivec není v klidu a jen vás obviňuje. Více než kdy jindy je důležité vnímat, že neobviňuje vás, ale že se mu přehrává strach z minulosti, který s vámi nesouvisí. Žárlivost je totiž tím nejlepším připomenutím křehkosti lidské duše, která miluje.

O autorovi:

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami a často pomáhá lidem měnit jejich scénáře a napravovat hříchy jejich rodičů. Je autorem blogu Je čas na změnu a čas od času pořádá semináře pro veřejnost o ženskosti, životní harmonii i dalších tématech.