Výrazná, trochu tajemně působící tmavovláska disponuje hereckým rodokmenem, kterému může konkurovat snad jen rod Hrušínských. Jmenuje se Barbora Kodetová (48) a nebere si servítky.
Promotion

Autorka: Denisa Prošková

Je slavný rod výhoda? Anebo spíž zátěž? Ve smyslu: nesmím být méně talentovaná, nesmím nikoho zklamat, každý mne sleduje.

Co myslíte? Já nevím. Jde o úhel pohledu, když máte vnitřní jistotu a jste spokojený sám se sebou, nemůže vás profesně rozhodit téměř nic. Snad jen neprofesionalita. Já jsem na svou rodinu velmi pyšná. Vážím si talentů, které jsme v rodině měli a máme. S pokorou se snažím dostát rodinné tradici. Ta úžasná genetická výbava je tedy výhodou. To ostatní je daň za ni.

Ani v době dospívání při hledání vlastní identity jste to neřešila?

Dospívání je vždycky dobou her a malin nezralých. A vždy a každého občas pěkně bolí. Nejsem výjimka.

Jak sama sebe s odstupem hodnotíte jako dítě?

Byla jsem šťastné, veselé a extrovertní dítě. Velmi houževnatá. Neposedná. Vyrůstala jsem na samotě, v malém domečku uprostřed lesů. Původně šlo o chatu bez vody a elektřiny. Když jsem se narodila, dávali mě rodiče spát ke komínu na půdu, abych do rána nezmrzla. Milovala jsem to prostředí! Měla jsem velkou volnost. Celé dny jsem trávila venku. V lese, nebo po vesnici. Dodnes si na mě v Těptíně lidé pamatují, byla jsem pro ně Barunka. U milované sousedky paní Mouchové jsem vždy dostala bublaninu, nebo domácí stáčenou malinovku. Za to jsem jí vždy hrála tátova představení z Činoherního klubu, která jsem většinu uměla celá zpaměti. 

Zní to jako idylka. Jenže jste vyrůstala v době, kdy vládla šeď a uniformita a o to víc se každý snažil splynout s davem. Popularita tatínka vás z té anonymity vylučovala.

Víte, mně trvalo poměrně dlouho, než jsem pochopila, že mne lidé vnímají jinak. Nikdy jsem se myslím nevytahovala, a tátu a všechny slavné tety a strejdy kolem naší rodiny jsem brala přirozeně. Patřilo to

Promotion