Jsem jí já, do klubu patříte jistě také vy. Sdílení informací je totiž ženám blízké odnepaměti. Otázkou ale je, jak moc si fakta přibarvujete a s jakým záměrem.

Jsem semi drbna a nestydím se za to. Přiznám se ale také, že jsem nikdy nepomlouvala, ani nepředávala informace, s úmyslem ublížit. A hned na druhém řádku textu jsme u podstaty samého. Je to opravdu tak. Sdílení a předávání informací o někom je totiž staré, jako lidstvo samo. Dokonce, když se jedna z pravěkých žen vzdálila od ohně, ostatní jí umyly záda ve smyslu pomluvy, že její mamut se šípkovou opravdu nebyl nic moc. A proč? Z nudy. Taky proto, že společenství žen neustále potřebuje vytvářet komunikačními prostředky aliance. Tedy pomluvíme jednu, spikneme se, vytvoříme společenství žen, které vědí líp. Ale asi tak na tři minuty, přesně do doby, než se dotyčná vrátí ke spolku a následně odejde jiná z obětí. I ta se ocitne v hledáčku drben a bude komunikováno něco jiného, co jí nejde.

Všímáte si také, že drby nikdy nejsou pozitivní? Že se nenesou v duchu chvály, ale spíš v negaci všeho, co žena, o které se mluví, umí a vytváří. Je to proto, že ženy se rády porovnávají se svým okolím a z toho srovnání chtějí vyjít vítězně. Třeba i díky zbrani nadmíru silné – tedy pomlouvání ostatních. Jak tvrdí historikové, muži si raději dají pár přes ústa, vyzvou na souboj, ale tím pro ně, po rychlé akci, celá záležitost končí. Ženy to mají jinak. Vyhrát nad kýmkoliv chtějí slovně, jenže

Promotion