Od vydání její poslední kuchařky uplynuly čtyři roky. Nyní přichází Dita Pecháčková s novou knihou věnovanou dětem a dětství. Vše se točí kolem základní ingredience, nejen pro vaření. Lásky.
Promotion

Vaše nová kuchařka je silně provázána s dětstvím. Jaké vzpomínky na něj máte, především pokud budete vzpomínat na chutě?

Dětství mám spojené se spoustou chutí, ale jedno konkrétní jídlo vám asi neřeknu. Spíš vzpomínám na atmosféru – a jídlo v ní bylo samozřejmé. Babičky mi vyvařovaly, co jsem chtěla a kdy jsem chtěla. Možná krupicová kaše byla taková moje dětská vzpomínka. Taky třeba roštěnky nebo běžná jídla jako pribiňák s rohlíkem nebo kakao, do kterého jsem si směla naházet čokoládu.

Od předchozí knihy uběhly už čtyři roky, co vám těch několik let přineslo?

Když jsem dokončovala předchozí kuchařku, narodil se nám syn David a změnilo se všechno. Mám dvě sestry, Mariku a Emmu, a dohromady od té doby máme šest dětí, šest kluků… Možná proto, že se kolem mne najednou pořád motalo tolik dětí, mi nezbylo nic jiného než té krásné situaci vyhovět a udělat kuchařku pro děti. Jenže co je kuchařka pro děti? Nemohla jsem přijít na to, jak bych chtěla, aby vypadala. Mám si všímat těch asi milionů různých trendů co je, a co rozhodně není zdravé? Nebo to ignorovat? A tak jsem na to šla hlubinně. Studovala jsem všechny souvislosti s jídlem u nás, v české kuchyni, chodila jsem na přednášky o ájurvédě, čínské dietetice, abych si vytříbila názor, co si myslím, že je to správné. A právě čínská medicína mě strašně zaujala. Nemůžu říct, že by mi zcela změnila pohled na život a jídlo, ale vše do sebe najednou zapadlo. Došlo mi, že všechno důležité, co je zapotřebí vědět o jídle, je zapsané v přírodě. To, jak běží rok, jak se mění roční období, strašně souvisí s jídlem.

Čeho jste se tedy nakonec chytla?

Vrátila jsem se k nám do Čech a všimla si všech hlavních svátků – starých, zapomenutých, ale i těch, které slavíme, a hledala jejich prapůvod. Co se dělalo na letní nebo zimní rovnodennost? Co na prvního máje? Na Hromnice? A proč? A najednou jsem měla vodítko celé kuchařky Dětem. Jídlo propojené s přírodou. V kuchařce – tedy hlavně v její fotografické části, děti a rodiče najdou spoustu různých motivů, které odkazují ke všem důležitým svátkům a zvyklostem. Já je nijak nevysvětluju, děti si na to přijdou samy. A další věc: znovu se mi potvrdilo, že není až tak důležité, co dětem vařím, ale z čeho, a hlavně jestli je to s láskou. Když je v jídle od začátku, tedy už od pěstování surovin, je jedno, o jaké jídlo se jedná. A ještě další poznání: myslím si, že děti by měly ochutnat všechna jídla z rodinných receptů. V nich je totiž paměť celých dlouhých rodů a ta jídla pak ovlivní chuť i v dospělosti. Dala jsem se do práce podle těchto tří aspektů.

Máte pětiletého syna, jak to má s jídlem, je to malý gurmán?

Zatím nic moc. Myslím, že v tomhle není příliš po mně. Jednou určitě bude, ale zatím se k tomu propracovává. Jako malá jsem skoro vůbec nejedla a náš Davídek jídlu taky moc nedá. Je strašně vybíravý a docela i rozmazlený. Nechce jíst skoro nic, má pár

Promotion