Buď jako Pavlínka, to je hodná holčička. Proč ty nejsi jako Ládínek, takovej milej chlapeček. Taky vás štvaly tyhle dospělé povzdechy?
Promotion

Když je člověk malý, nedochází mu, že je to úplná pitomost. Že nejde být „jako někdo“, prostě proto, že každý je „jako on sám“, jedinečný. A tak se buď snažíme být jako Pavlínka a Ládínek anebo naopak vůbec nebýt jako oni a dělat všechno najust opačně. Pak přijde období dvou extrémů, upínáme se nekriticky k jednomu vzoru, který jsme si vybrali my, anebo my sami chceme být tím vzorem. Případně tyhle etapy střídáme. Až nám dojde, že vzory vlastně ani moc nepotřebujeme, snad jen lidi, kteří nás baví. A ty, které rádi posloucháme. Nemusíme se po nich hned opičit, říkat stejná slova, stříhat si podobné ofiny, houpat se v bocích jako oni. Jen si třeba občas pro sebe řekneme, bylo by fajn, kdybych tohle taky uměl, kdybych tohle podobně zvládal.

Mám takové vzory nevzory taky. Zkusila jsem si vypsat, proč to jsou zrovna oni.

Dr. House (Dr. House)

Drzý, arogantní, ultravtipný, neomalený, absolutní introvert v masce totálního extroverta. Na stupnici sexappealu číslo deset (nejvíc). Chtěla bych jeho vtip a jako on nebrat si servítky, když mě někdo štve nebo mi připadá úplně pitomý. A pitomost rozhodně neměřím počtem akademických titulů a množstvím načtených knih, vadí mi pitomci sociální, zákeřní intrikáni a fňukny.

Elizabeth Bennetová (Pýcha a předsudek)

Vytříbený smysl pro humor. Žádná puťka. Trochu vzpupná. Jemná. Chytrá. Zásadová. Trápila se tak, že to nikdo nepoznal. Kdybych tak uměla stejně rychle rozeznat podstatné od nepodstatného. A taky bez netrpělivosti čekat, že všechno bude, jak má být.

Fiona (Čtyři svatby a jeden pohřeb)

Její poznámky v holých větách byly tak trefné! Pravá aristokratka. Muž je ten, kdo má šílet láskou a dávat to najevo. A když to ten, do kterého byla zamilovaná, nedělal, prostě jen byla dál jeho kamarádka. Ten její klid! Ten klid!!! To se s ním člověk rodí, nebo se někde vyučuje?

Gandalf (Pán prstenů)

Esence moudrosti. Laskavý čaroděj, do kterého jsem se trochu zamilovala. Co na tom, že byl šedý a pak bílý. Královsky statečný. Mít tak jeho víru, že dobro vyhrává. Vždycky.

A když už jsme u nejlepšího příběhu dobra a zla všech dob, tak ještě Aragorn. U něj se nebudu moc rozepisovat, prostě ach! Stejné bodové hodnocení jako Dr. House.

Ally McBealová (Ally McBealová)

Nejdřív mě trochu štvala. Jak kroutila očima a pusou a vůbec se snažila být tak nějak roztržitě roztomilá. Jenže ona se nesnažila, byla taková. Svá. Věčně zamilovaná do nesprávných mužů. A dokázala být šťastná, i když to ke štěstí zrovna nebylo. Její optimismus a otevřenou hlavu bych brala.

Samantha Jones (Sex ve městě)

Její krédo, nejlepší je sex na jednu noc, sice zrovna není to, co by mě okouzlovalo, ale ten nadhled! To je něco. Taky neskrývané sobectví, které okolí neubližuje, ale ji vynáší tam, kde chce být. V porovnání s ostatními ze čtveřice je pro mě nejsympatičtější. Carrie až moc mudruje a nakrucuje se, Miranda je na mě trochu studená a Charlotte má zase sklony dělat psí oči a pofňukávat. Možná si Samantha bere od každé trochu ve správném poměru a je to prostě ono...

Lidí, kteří mě baví, je docela dost. Možná těch skutečných je ještě víc, než postav z příběhů. Stydím se jim to říkat a nikomu (ani sobě) neříkám, že by bylo dobré být jako oni. Prostě se snažím být s nimi.