FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Tak pozor! Ať mě neurazíte

Světu vládne hyperkorektnost. Začali s ní, jak tvrdí sociologové, mileniálové, tedy lidé, kteří dospívali na přelomu tisíciletí. Hlavně nikoho neurazit. A obzvlášť ty, co jsou v menšině, slabší, jiní, ženy, muži, děti, všichni.

Možná by to chtělo nějaké korektní desatero, aby jeden nevypadal jako negramot a blb, když se pousměje vtipu o blondýně, policajtovi nebo se rozplývá nad nakresleným nahým zadkem.

Obecné doporučení dát nemůžu, takže jen za sebe. Kdo se se mnou nechce dostat do křížku, ať:

- nemluví o tom, že se čepice nosí jen venku a když je zima. Nosím ji doma, když mám mastný vlasy.

- se nediví, že mi uschnul kaktus.

- nepoužívá cizí slova, kterým nerozumím.

- neříká, že televizní seriály jsou pitomý. Seznam které přesně ráda zašlu mailem.

- se neposmívá ženám, co si kromě nehtů na nohou pomalují červeně i nárt, patu a ukazováček na ruce.

- neprovokuje, že cvičit je společenská nutnost.

- netvrdí, že Woody Harrelson není pěknej chlap.

- se nesměje kříženečkům, že mají divný uši, nohy, tělo, všechno.

- neradí, ať nezpívám.

- nestraší. Vším.

Protože to bych se tedy hluboce… neurazila, ale zasmála. Nahlas, hodně, od srdce. Protože ze zdravého rozumu je pořád legraci dělat povoleno. Věřím a mileniály zdravím.