Promotion

Ivo Kahánek je pro mnohé nejlepší český klavírista, letos v květnu získal za své CD prestižní ocenění od BBC Music Magazine. Následovala i cena Anděl Coca-Cola 2019. Jaká byla jeho cesta na vrchol?

Promotion

Autorka: Simona Martínková-Racková

Když jsme se telefonicky propojili, říkal jste, že ještě musíte zavřít kočky. Jaké máte a kolik?

Dvě. Jednu nalezenou, která přišla k mojí známé, ale paní se zrovna rozváděla a říkala, že další kočka do baráku je vyhlášení války. A jestli bychom ji dva měsíce nepohlídali. Samozřejmě si nás obtočila kolem prstu takovým způsobem, že jsme si ji nechali. Loni jsem ji, když nemrouskala, pustil na Moravě ven a ona se spustila s kocourem ze sousedství a narodilo se kotě. Neodolali jsme a nechali jsme si ho, takže máme matku a dceru.

Vím, že pocházíte z Moravy, ale myslela jsem, že žijete v Praze.

Je to přesně, jak říkáte, nicméně karanténu jsem z větší části trávil na Moravě. Je to tam příjemnější, les a hřiště máme hned vedle. Do Prahy jsem odjížděl na online koncerty a pak jsem se zase vrátil.

Na klavír hrajete od čtyř let, přitom nepocházíte z umělecké rodiny. Váš tatínek pracoval na šachtě, že?

Byl elektrikářem na šachtě, pracoval v dole. Narodil jsem se do učitelské rodiny a maminka i babička hrály solidně na piano, takže mě k tomu vedly. Jejich přístup byl příjemně přírodní. Samozřejmě nemáte „ty správné“ kontakty a zázemí, zároveň ale nečelíte tlaku a můžete s hudbou vyrůstat mnohem svobodněji. Začínal jsem ve čtyřech letech na ZUŠ ve Frýdku-Místku. Je úžasné, že moje paní učitelka Květa Rázlová stále učí a před rokem mě šokovalo, když si mě přidala na Facebook. Myslím, že jí už bude přes devadesát.

Měl jste někdy krizi, kdy se vám fakt nechtělo hrát, třeba v pubertě?

V pubertě ani tolik ne, ale kolem deseti let. Někdy máte na ZUŠ řadu let stejného pedagoga, a ne že by začal být postupně horší, ale v hudbě jsou věci sdělitelné a nesdělitelné a ty sdělitelné vám pedagog za určitý počet let sdělí. Takže někdy je dobré změnit pedagoga. Taky samozřejmě záleží na tom, co zrovna prožíváte. Můžou vám do života vstoupit noví lidé a povinnosti, které vás v tu chvíli zaujmou víc. I ti největší profíci měli etapu, a ne jednu, kdy radosti z hraní bylo méně, a člověk u toho musel vydržet, aby se ta radost vrátila.

Přiznám se, že poslouchám spíš rockovou hudbu než klasiku, tak mám skoro trému s vámi mluvit.

To vůbec nemějte. Nejsem intelektuální snob a nemyslím si o lidech, co neposlouchají klasiku, že jsou blbci. To fakt ne.

Moje oblíbené kapely teď mají velký problém, protože je z velké míry živí koncertování, které bylo letos výrazně omezeno. Jak je to u vás?

Vlastně stejně. V dnešní době jsou cédéčka spíš formou propagace interpreta a záznamem, který tu po vás už zůstane. Ale vydělat se na tom moc nedá. U populární hudby, která se hraje v rádiích, se z tantiém nějak žít dá, u nás klasiků takovou roli nehrají, protože jsme odkázáni jen na dvě rádia, Český rozhlas Vltava a Český rozhlas D-dur. Tantiémy přijdou jednou za rok a je to spíš přilepšení na dovolenou. Drtivá většina příjmů plyne z...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V SRPNOVÉ MARIANNE, kterou si můžete objednat až domů do schránky s POŠTOVNÝM ZDARMA. Objednávejte zde.

MONIKA ABSOLONOVÁ

Promotion