Modré tepláky s gumou pod chodidlem, v létě trenky stejné barvy, bavlněné triko, plátěnky a jednoduché kolo bez přehazovačky, později „eska“. To byl můj cyklo svět, když jsem byla malá. S tím by nás dnes děti hnaly! No, možná ani ne tak děti jako jejich rodiče.

Lítala jsem na modrém kole, které děda přestříkal, protože bylo děděné a už dost jeté (doslova). Helmu jsem znala jen z dokumentů o stavbařích a rukavice nosila pletené v zimě na lyže a brusle. Kdyby někdo řekl, řekl, že si je mám vzít na kolo, zaťukala bych si na čelo. Nikdo mě nemusel postrkovat, abych šla „drandit okolo baráku“. Můj táta kolo miluje, pořád si něco vylepšoval na svém galuskáči, takže jsem měla dobrý vzor. Jak říká psycholog a kouč Marian Jelínek, který byl osobním trenérem Jaromíra Jágra, příklady táhnou. Pokud rodič leží na gauči a s ovladačem v ruce dítěti káže, aby se konečně začalo hýbat, mnoho nezmůže, ať už za nicnedělání bude udělovat tresty nebo bude naopak lákat drahou výbavou. Jestli někdo chce, aby si dítě kolo zamilovalo, mělo by mu pořídit takové, na kterém se mu bude dobře jezdit a občas si vyjet s ním (nebo aspoň dávat všemožně najevo, že i jeho cyklistika baví).

Začít s kolem je ten nejvhodnější čas, s jarem vytahuje bicykl občas i nejzavilejší lenoch. Poradíme vám, jaký "stroj" ítěti vybrat, aby z něj mělo radost a zároveň si při první příležitosti nerozbilo ústa.

Jakou by mělo mít kolo velikost? „Rodiče nejčastěji chybují v tom, že dítěti vyberou příliš velké kolo, aby mu co nejdéle vydrželo. Kolo sice vydrží, ale radost z jízdy se mnohdy nedostaví, případně se dokonce změní v odpor. A není se čemu divit – komu by se také chtělo bojovat s nadměrným a těžkým bicyklem? Dítě musí naopak při jízdě s kolem splynout, proto musí být pohodlné a snadno ovladatelné,“ říká Karel Studnička ze Ski a Bike Centra Radotín.

Roman Blažek, spolumajitel české firmy Beany, dodává, že by bylo ideální kupovat na každou sezónu nové, ale bývá to finančně nereálné. Přesto radí pořizovat ho na dva, maximálně tři roky. „Nejprve nastavíme sedlo i řídítka do úplně nejnižší polohy. Když se na kolo dítě posadí, může pohodlně šlapat a nepropíná při sešlápnutí pedálu zcela koleno, je to v pořádku. Další rok se pak sedlo i řídítka přizvednout a dítě na takovém kole může dál bezpečně a pohodlně jezdit. U městského kola, u nějž se nepředpokládá, že by na něm dítě trávilo několik hodin v kuse, nevadí, když na něm jezdí i třetí sezonu. Nohy při sešlápnutí pedálů zůstávají více pokrčené, ale rozhodně to není na úkor bezpečnosti,“ vysvětluje.

Karel Studnička dává ještě návod, jak kolo a dítě „poměřit“: „Nechte dítě rozkročit se nad horní rámovou trubkou s nohama na zemi. Mezi trubkou a rozkrokem dítěte by mělo být asi pět centimetrů volného místa. Nejmenším dětem jsou přitom určeny bicykly s koly o průměru 12". Mívají i balanční kolečka pro snadnější učení a přední pákovou brzdu. Bicykly s označením 16" jsou pak větší kopií dvanáctek.

Pro mladší školáky jsou „dvacítky“, buď jednorychlostní nebo s přehazovačkou s šesti převody. Největší dětská kola s označením 24" už jsou stejná jako kola dospělá.

Kde bude dítě jezdit, další důležitá otázka. Když není z rodiny vášnivých cyklistů, která podniká dlouhé výlety, bude mu stačit nejspíš městské kolo. „Snažíme se, aby naše citybiky byly co nejjednodušší, v podstatě bezúdržbové. Jsou to kola bez přehazovačky, která je pro tento typ bicyklů zcela zbytečná. Mají ale kvalitní véčkové brzdy. Pouze u nejmenších kol, kdy ještě děti nejsou schopné brzdit páčkami na řídítkách, necháváme torpédo a děti brzdí zpětným šlápnutím do pedálů,“ popisuje Roman Blažek. Kola Beany mají ocelový rám, blatníky a pohodlná širší sedla. „Rodičům, kteří chtějí jezdit na kole spolu s dítětem, se vyplatí investovat do sportovního kola. Takové kolo má odlehčený sportovní duralový rám a (kromě nejmenšího kola o velikosti 16") je vybaveno přehazovačkou, to znamená, že vzadu má osm koleček, vepředu převodník se třemi kolečky. Sedlo, na kterém si dítě během výletu odsedí i několik hodin, je sportovnější, má užší tvar,“ dodává Roman Blažek.

Jak má kolo vypadat? To je otázka vkusu. Máte-li třeba malou slečnu a žijete v představě, že Barbie styl bude to pravé, raději se s ní poraďte. Může vás totiž s růžovým kolem (nedejbože s roztomilými poníky aspol.) poslat někam. Stejně jako s podobnou helmou nebo cyklistickými kalhotami či rukavicemi. Bude z ní totiž sportovkyně, co jezdí i s „velkýma klukama“ a chce zapadnout do party drsňáků. Naštěstí i na to dnes výrobci myslí. V Beany to vyřešili po svém. „Naše kola jsou určená pro všechny děti, nerozlišujeme kola dívčí a chlapecká,“ říká Roman Blažek, který věří, že z jejich designu si vyberou všichni. Ve Ski a Bike Centru Radotín zase mají na výběr mimo jiné dresy a rukavice v neutrálních například zelených nebo oŕanžových barvách zdobených motivem kola.

V Beany se zeptali, jak to vidí děti

Max (8) – „Jezdit na kole mě strašně baví! Jezdím odmalička. Ani nepotřebuju dostat v cíli odměnu, často bych nejradši ani nezastavoval a hned jel zase dál. Od šesti let jezdím na kole s přehazovačkou. Ta je podle mě hodně důležitá, jezdíme totiž často i v terénu, na lesních cestách. Na kole nemám žádné odrazky ani blikačky. Kolo má být sportovní, pro závodníky, takovéhle věci na něj vůbec nepatří!“

Ema (11) – „Na výlety jezdíme celá rodina, rekord máme 60 kilometrů za jeden den. Kilometry zatím měří jen táta. Svůj tachometr nemám, táta mi ho slíbil, až mě ježdění na kole začne bavit. A to mě tedy zatím moc nebaví. Ale když jedeme všichni, jsme s bráchou nejrychlejší. Vždycky se ženeme hodně vepředu. Je pro mě důležité, aby se mi kolo líbilo. Z barev mám na kole nejraději černou, bílou, oranžovou a fialovou. Určitě bych nechtěla růžové nebo nějaké podobné hodně holčičí. A nelíbí se mi ani různé retro styly.“

ČTĚTE TAKÉ: Trend v bydlení: Divoká příroda u vás doma