Herečka Jana Plodková má pověst módní ikony, ale téhle nálepce se směje. S nadhledem bere nejen módní trendy, ale i přístup ke vztahům, k práci nebo k sobě samé.

Autorka: Simona Martínková-Racková

Před pár dny jste se vrátila z Ekvádoru. Co vás táhlo právě tam?

Byla to naše vysněná destinace. Máme blízký vztah k Jižní Americe, už jsme to tam lehce procestovali, a tak jsme si říkali, že by bylo fajn podívat se do Amazonie. A byl to pro mě obrovský zážitek. V národním parku Yasuni, kde jsme byli, je největší biodiverzita, mnohem větší než v celé Severní Americe, Kanadě a Aljašce dohromady, takže jste obklopena x tisíci druhy rostlin, stromů, zvířat. Tomu říkám všelék! Nemůžeme si dovolit odjet na měsíc, dáme dohromady deset, maximálně dvanáct dní, a džungle je
pro nás nejrychlejší restart. Nejrychlejší způsob, jak se dát dohromady a odpočinout si.

Jaký jste měli program?

Docela náročný. Vstávali jsme kolem půl šesté, když svítalo, a chodili na túry, výlety nebo pozorovali zvířata. Slunce tam zapadá kolem šesté večer, v devět už jsme byli v posteli. Žádné ponocování, byli jsme vyřízení. Ale pro nás je vždycky velké štěstí, když ty dny můžeme takhle naplnit. Máme pak pocit, jako bychom tam byli dvojnásobek času.

Plánujete podobné cesty dlouho dopředu?

V listopadu jsem zjistila, že budu mít pauzu mezi představeními, tak jsme to rychle naplánovali. Jsem v angažmá, takže nemůžu říct – mám dovolenou, ahoj. Jinak jsem ale spíš pro spontánní akce. Někdy bych ráda zažila dovolenou typu – koupíme letenky, vezmeme batoh a dál se uvidí. Je to větší zážitek, objevování na místě. Ale zase větší stres, protože člověk potřebuje minimálně dva dny na to, aby se aklimatizoval a rozkoukal, a pak se v klidu rozhodl, kterým směrem se vydá. A to bohužel v našem případě není možné, když máme na celou cestu devět dní. Takže jsme měli vždycky ubytování a lety zajištěné předem a zbytek se volil na místě.

Cestujete s přítelem sami?

Ano, sami dva.

Je váš vztah na cestách v nějakém ohledu jiný? Některé páry se na dovolené víc hádají, jiné jsou naopak harmoničtější.

My se nehádáme ani na dovolených, ani doma. Jen jsme na tom místě každý za sebe šťastnější, protože najednou vidíme to, co jsme vidět chtěli, a užíváme si každého okamžiku, který nás tam potkává. A je to o to hezčí, že to spolu můžeme sdílet. Takhle to ale máme i doma. Samozřejmě že když člověk pracuje a je v běžném stereotypu, cítí se unavenější, ale to neznamená, že bude na toho druhého ošklivější.

To vyznívá idylicky.

Myslíte? Pro nás dva je to normální. Možná máme štěstí, nevím. Ale pro nás není norma se hádat. Takhle to máme s Filipem (optik Filip Žilka, pozn. red.) nastavené a funguje to. Každý máme svůj prostor, náš vztah není postavený na tom, že když je jeden nešťastný, ten druhý musí být taky, a naopak. Každý má právo na jakékoli projevy emocí, ale sdílíme spolu život a k tomu je nutný vzájemný respekt. Není třeba bojovat o to...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V DUBNOVÉ MARIANNE

Aktuální číslo Marianne si nyní můžete objednat až domu do schránky s POŠTOVNÝM ZDARMA! Nemusíte se tak obávat, že kvůli aktuální situaci o nové číslo přijdete! Objednávejte zde https://marianne.predplatsi.cz/nabidka.

A co dalšího v něm najdete? Nahlédnout do něj můžete ve videu.

Promotion