Jitka Gosman Richtrová je majitelkou salonu s pánskou módou, prvotřídní obleky a košile šije už téměř dvacet let. Proč muži neradi vyhazují kravaty a jak vypadá souboj Davida a Goliáše v českém podání, tedy salonu Gosman versus Salon Richter, zjišťovala Petra Šroubek Pohlová.

nská móda mě okouzlila. Dámská móda jsou s nadsázkou rozevláté hadříky, v pánské krejčovině je mnohem větší důraz na konstrukci střihu,“ vypráví Jitka Gosman Richtrová, zatímco si prohlížím její obchůdek, který jako by ­vypadl z londýnské Savile Row. Interiér je plný krásného nábytku z masivního dřeva, za vitrínami se skrývají elegantní desky plné vzorků vlněných látek. Pobyt na London College of Fashion se zkrátka nezapře.
Po stáži v Anglii a absolvování textilní školy v Liberci pracovala Jitka Gosman Richtrová pro americkou firmu, hodně cestovala. „Bylo celkem těžké se usadit a mít rodinu, lákavých bonbonků a možností bylo po roce 89 spousta. Syn se mi narodil na tehdejší dobu pozdě, až v šestadvaceti letech. Do zaměstnání jsem se vracela rychle, začala jsem tehdy pracovat pro firmu Wilvorst. Měla jsem paní na hlídání, což se tenkrát ještě neodpouštělo.“

Devadesátá léta byla ve znamení změn, lidé v Česku nebyli zvyklí nosit obleky. „Obleky z OP Prostějov sice byly kvalitní, ale neměly šmrnc. Perfektní obleky stály na konci devadesátých let třeba dvanáct tisíc, což byla na tehdejší dobu obrovská částka. Dost lidí mi tenkrát vysvětlovalo, že je přece...