Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Rozhovory

LENNY: Jsem trochu paličatá

Zpěvačce Lenny vyšlo nové album Weird & Wonderful. Písně si píše sama, jsou to vlastně takové její děti. Mateřství na zkoušku si užívá i doma, s dětmi svého partnera. Jak ji tato zkušenost formuje?

Anonymous | 21. 06. 2020

Autorka rozhovoru: Simona Martínková-Racková

Jakým způsobem vás zasáhla situace kolem epidemie koronaviru?

Zastihla nás ve víceméně plonkovém období. Začátkem března jsem byla na horách v Itálii, ve snad jediném regionu, kam se koronavirus nerozšířil. Karanténa ještě nebyla povinná, ale my jsme se po návratu na čtrnáct dní dobrovolně zavřeli, nechtěli jsme riskovat. Hodně času prosedím u piana, u počítače a ve studiu, a to jsou aktivity, u kterých vám izolace nevadí. Takže mě to úplně neomezovalo, naopak se mi ve dni vytvořil větší řád, až jsem se divila. Ráno jsem cvičila, přítel (hudebník Marpo, pozn. redakce) tady měl děti, takže jsme si vyhráli, byl to hezky strávený rodinný čas. Takže si zase tolik nestěžuju.

Jen už to trvá dlouho.

Bohužel se to překlenuje i do prázdnin, takže nebudou letní festivaly. To se nás samozřejmě dotkne i finančně, protože velký kus našich výdělků tvoří živé hraní.

Zdá se, že to psychicky nenesete zase tak špatně, nebo zdání klame?

Depresivní stavy jsem si odbyla, když jsme po horách byli v dobrovolné karanténě a o týden později vyhlásili nouzový stav. Lhala bych, kdybych říkala, že jsem to přijala stylem – super, můžu se válet doma. To rozhodně ne. Člověka v tu chvíli napadne: sakra, to je průšvih, nebudeme hrát. Mám zodpovědnost i za svou kapelu, protože ji částečně živím. Koncerty v háji, a co bude s deskou, naplánovanou na konec května? A pak plynou dny a vy zjišťujete, že život jde normálně dál. Holt se nosí roušky a musíme jen doufat, že se z toho dostaneme. Psychika se trochu zvedla a nakoplo mě i dokončování desky. Už zase vidíte světlo na konci tunelu. Samozřejmě je smutné, že se nedá hrát a že přijdeme o festivaly, mrzí mě to kvůli lidem, těšili se, my taky, ale je dost způsobů, jak si to vynahradit. Můžeme zkoušet, jsou poptávky na live strea­mové koncerty pro televize i rádia. Často za specifických podmínek, třeba z domova nebo v rouškách.

Takže nová zkušenost.

To rozhodně. A navíc si srovnáte priority. Trávíte čas s rodinou a veškeré plány, za kterými se urputně řítíme, najednou vidíte v jiném světle. U mě to je třeba kariéra v cizině, kam jsem jezdila celá natěšená a radovala se, jak zájem stoupá. Jenže pak nastane de facto na celé planetě nouzový stav a člověk si řekne: teď se zastavil čas a nemá smysl se za ničím honit. Dát si pauzu je vlastně i hezké.

Člověk teprve díky té pauze zjistí, v jakém žil stresu.

To už jsem slyšela od několika lidí. Jako by se to celé zapauzovalo. Situace je unikátní v tom, že to není lokální záležitost – na Instagramu vidíte, jak si dávají pauzu i herci z Hollywoodu. Najednou není kam se honit. I vztahy se pročistí, lidé buď zjistí, že k sobě nepatří, nebo to nějak zvládnou. Můj partner má dvě děti ve střídavé péči, týden a týden. Předtím jsme s nimi museli brzo vstávat a když v šest večer přišly ze všech kroužků a my si je chtěli užít a třeba si zahrát hru, raději byly na mobilu. Teď prohrajeme celý den, a když je hezky, vezmeme je ven na výlet. Trávíme čas tak, jak bychom ho normálně netrávili.

Mají děti on-line výuku?

Otíkovi jsou teprve čtyři, Emma už chodí do školy, je jí sedm. On-line výuku jim nezprovoznili, takže po snídani protrpíme hodinku s písankou a matikou, a je hotovo.

Z toho, co říkáte, i z tónu vašeho hlasu mám dojem, že vás mateřství na zkoušku dost baví.

No, taky máme scénky, to si nemyslete. Ale jako nezávislý pozorovatel musím říct, že obě děti jsou moc hodný. Takže to dáváme.

Výhodou je i ta střídavá péče, člověk si mezitím odpočine.

To je fakt. Když jsou oba rodiče pracující, můžou mezitím zvládnout to nejdůležitější z práce a pak se dětem věnovat totálně naplno.

Jaké je „mít děti“, které jsou vzhledem k vašemu věku vlastně už docela velké?

Oni jsou bezproblémový, fakt zlatý. Samozřejmě si jako nerodič všimnete i toho, co rodič u svého dítěte nevidí. Považuju se ale za člověka, který má v tomhle štěstí. Máte tisíc dalších případů, které nedopadají dobře, dospělí a děti si nerozumějí, nebo vás jedno dítě má rádo, a druhé ne. U nás je vztah nastavený krásně, jsem jako jejich kamarádka. Partner mě ovšem na začátku varoval...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ČERVENCOVÉ MARIANNE, kterou si nyní můžete objednat až domů do schránky s POŠTOVNÝM ZDARMA. Objednávejte zde.

Červnová Marianne