Nadace Karla Janečka již podruhé ocenila 12 laskavců, kteří svými činy pomáhají lidem, zvířatům i přírodě. Přečtěte si jejich příběhy.
Promotion

Je vědecky podloženo, že laskavost prodlužuje život. Činí nás šťastnějšími a vytváří kvalitnější mezilidské vztahy. Je dobrá pro naše zdraví a hlavně, je nakažlivá. Nadace Karla Janečka se proto od roku 2016 rozhodla vyhledávat a oceňovat příběhy obyčejných lidí, kteří dělají neobyčejné věci pro své okolí. Celkem už ocenili 24 inspirativních osobností.

Přáli bychom si, aby se laskavost stala přirozenou součástí našeho života. I přesto, že je to prostá vlastnost, může mít velký vliv na celou společnost. Proto jsme se rozhodli ty, kteří pro své okolí mohou být vzorem, podporovat. Věříme totiž, že pokud si laskavců začneme všímat, ve společnosti vzroste touha po objevování a konání dobrých skutků,“ vysvětluje ředitel Nadace Karla Janečka Tomáš Řemínek.

13. listopadu 2018 na Světový den laskavosti proběhne happening #jsemlaskavec. Přihlásit se mohou třídy, zájmové kroužky, nebo kamarádi ve věku 6-18 let z celé ČR. Dejte vědět svým dětem! Stačí si vybrat dobrý skutek a zaregistrovat se na webu www.jsemlaskavec.cz.

Pro týmy i registrující osoby má Nadace Karla Janečka mnoho zajímavých cen, kromě nevšedního zážitku také výlet do Prahy za virtuální realitou, workshopy s Jirkou Králem a mnoho dalších aktivit.

A nyní se seznamte s dvanácti letošními laskavci a jejich příběhy.

Emil Voráč: Pomáhám tam, kde je těžké žít

Mnozí jim říkali, že v životě nemohou nic dokázat. To se ale rozhodl změnit Emil Voráč z Chodova na Karlovarsku, skromný Rom, který svůj život zasvětil sociálně slabým a vyloučeným.  Od roku 1993 tak pomáhá lidem v bezvýchodné situaci a jeho spolek Khamoro slouží jako odrazový můstek k lepším životním podmínkám.  Ve své pobočce vybízí ke vzdělávání, podněcuje k odpovědnosti, ale nebojí se připomínat také tradice, aby mládež našla kořeny své romské identity. Mladým lidem také ukazuje jejich možnosti, učí je pracovat s penězi a správně vystupovat. Rád motivuje i dospělé, kterým pomáhá budovat lepší prostředí, ve kterém žijí. Ať už úpravou společných prostor, nebo výstavbou komunitního stanu. Zkrátka slouží jako pozitivní vzor a funguje jako hnací motor pro své okolí. Příkladem už se stal pro tisíce lidí.

Renata Moravcová: Propojuji svět nevidomých a koukavců

Počet lidí, kterým pomohla, už nejde spočítat. Renata Moravcová, nesmírně pozitivní a energická dáma z Dobrušky na Rychnovsku, se totiž každý den snaží udělat alespoň jeden dobrý skutek. A to přesto, že je nevidomá. Ve chvíli, kdy přišla o zrak, se jí změnil svět, přemýšlela o svých hodnotách a smysl života pak našla v pomoci druhým. Propojuje svět zrakově postižených, slabozrakých a vidomých a dokazuje, že tmy se není třeba bát. Se svým psem Xantem je neustále na cestě, jezdí do škol, táborů, družin a různých spolků a dětem ukazuje, že i nevidomí mohou žít plnohodnotný život. Věří, že s žádným hendikepem se svět nezboří, a že i když člověk přijde o část zdraví, může se aktivně podílet na veřejném životě. Má dar sbližovat zdravé i nemocné, ale také mladé a seniory. Proto organizuje akce, kde se tyto komunity mohou setkávat a navzájem inspirovat. S oblibou říká, že jsme tady proto, abychom si život užili. A Renata Moravcová dělá pro plnohodnotný život svůj i svého okolí maximum.

Stanislav Sadílek: Klukům bez domova nahrazuji rodinu

Zásadový, ale empatický. Takový je Stanislav Sadílek, altruista, který předem nikoho neodepisuje. Těm, kteří padli na dno, stali se závislí na drogách či alkoholu, hráli automaty, nebo ztratili domov, totiž neukazuje záda, ale snaží se jim dokázat, že i o ně někdo stojí. Prvního chlapce zachránil už v devadesátých letech, dnes díky němu stojí na vlastních nohách už stovky mladíků. Našel jim prostor, kde se mohou ubytovat, a vybudoval fungující firmu, kde chlapce zaměstnává. Nikdy se nevzdává, a i když jeho snažení občas nevyjde napoprvé, je ochotný podat pomocnou ruku i po druhé, po páté, nebo po desáté. Zoufalým bytostem bez smyslu života se také rozhodl odkázat celý svůj majetek. Věří totiž, že aby se společnost mohla rozvíjet, je potřeba starat se nejen o svou rodinu, ale také o cizí lidi.

Václav Klapetek: V lidech probouzím lásku k přírodě

Přírodu začal Václav Klapetek uctívat už v útlém mládí. Jako kluk se rozhodl vytvořit březovou alej, o kterou se dodnes stará. Stromy zalévá vodou z lesního pramene, který proměnil ve studánku a odpočinkové místo. Alej i lesní oázu pak spojil naučnou stezkou, kterou dnes na Opavsku obdivují stovky lidí. A vyšší smysl má také jeho práce. Poté, co se vrátil z rozvojových zemí, kde stavěl vodovody nebo elektrárny, začal ve své rodné vesnici podnikat. Vyrábí stavebnice ptačích a netopýřích budek nebo hmyzí hotely. Děti a rodiče tak díky jeho výrobkům tráví v souladu s přírodou více času.  A aniž by to plánoval, v lidech probouzí lásku k přírodě.

Libor Hoření: Za dobrý skutek, dobrou kávu

Za dobrý skutek dává Libor Hoření dobrou kávu. Mladý podnikatel, který vydělává nad rámec svého životního stylu, investuje část svého zisku do zlepšení prostředí kolem sebe. A tak vznikla DobroKáva, stánek s kávou umístěný na brněnském Zelném trhu, kde lidé neplatí penězi, ale dobrými skutky. Pojízdná kavárna pro zlepšení nálady inspirovala jen v loňském roce více než 12 000 lidí, právě tolik káv stihli za laskavé chování darovat. Nyní funguje DobroKáva už druhým rokem a poslání je stále stejné, zlepšit prostředí v Česku. Libor Hoření totiž věří, že dobro je v každém z nás, stačí jen inspirovat.

Veronika Pospíšilová: Podporuji vzdělání dětí v Kambodži

Veronika je studentka oboru Etnologie na Univerzitě Karlově v Praze, proto každoročně část roku pobývá v jihovýchodní Asii. V roce 2013 ale v jejím životě nastal zlom. Ačkoli se do Kambodži vydala jako turistka, už při odjezdu tušila, že v zemi není naposledy. Proto se seznámila s místním starostou, kterého se zeptala, jak by místním mohla pomoci. Starosta, který učil místní děti u sebe doma, Veronice odpověděl, že nepotřebují nic než školu. Hned po návratu domů tak Veronika založila rodinnou neziskovou organizaci Hvězdice a začala shánět půl milionu korun na výstavbu školy. Po půl roce se pak do země mohla znovu vrátit, zapojila místní a společně skutečně postavili školu, ve které dnes studuje více než 100 dětí ročně. U výstavby jedné školy ale neskončila, dnes její zásluhou stojí v Kambodži školy dvě a žáky i provoz školy stále finančně podporuje.

Věra Doušová: Vedu Potravinovou banku a pomáhám lidem

Co člověk zvládne za jeden život? Paní Věra Doušová ulehčila život tisícům lidem. Přes deset let vede pražskou pobočku Potravinové banky. Pomáhá tak lidem, kteří jsou v nouzi a nemají finance na jídlo. Zároveň zaměstnává lidi, kteří se potýkají s existenciálními problémy. Například pomohla rodině se čtyřmi dětmi, aby se otec mohl vrátit po dlouhé nemoci zpátky do života. S manželem podniká výpravy do severských zemí. Dováží zdravotní pomůcky – vozíky, handbikes… Zachránila téměř dva tisíce českých krajanů po černobylské katastrofě. Vyjednala zákon o přesídlení, a tak se mohli přestěhovat do České republiky. Pořádá letní tábory pro děti a festival pro krajany z celého světa.

Stáňa Bašatová: Věnuji čas lidem s postižením

Nemoc s názvem Pes equinovarus neboli dětská koňská noha je nejčastější vrozená vada nohy, která se vyskytuje v České republice. 200 dětí ročně se narodí u nás s nemocnými chodidly. Tato nemoc bohužel neminula ani rodinu paní Bašatové. Proto v roce 2009 založila spolek Achilleus, který jako jediný spolek v Česku sdružuje rodiny s tímto postižením. Stáňa Bašatová se této problematice věnuje již dlouhodobě. Založila speciální půjčovnu dlah, jednou ročně organizuje setkání pro rodiny s tímto postižením, založila facebookovou skupinu, tiskne letáčky, vydává knížky a zoorganizovala i zahraniční sbírku. To vše nezištně a na úkor svého volného času….

Kateřina Soukupová: Zasvětila jsem život opuštěným veverkám!

Našli jste ztracené veverče nebo veveřátko vypadlé z hnízda? Kateřina Soukupová je mámou veverčích mláďat na plný úvazek. Spolu s manželem založili v roce 2008 záchrannou stanici Pinky, kde se starají o veverčí mláďata. Na počátku bylo osudové setkání s divokou veverkou Pinky, kterou si Katka během sedmi let pozorování zamilovala. Každý rok přijmou do záchranné stanice cca 100 veverčat. Laskavá ošetřovatelka se již postarala o téměř tisíc veverčat. Neexistuje žádný svátek, neexistuje dovolená, neexistuje konec pracovní doby…

„Když jsem viděla mláďátko na pokraji smrti, které potom žije spokojeně v přírodě. Je divoké a má plnohodný život, tak vím, že to mělo smysl.“

Jiří Stárek: Zapojil jsem seniory do společenského života!

Ředitel hostivařské ZUŠ Jiří Stárek otevřel akademii třetího věku. Jednoho dne totiž dostal krásný nápad, jak zapojit seniory do společenského života! „Když mají ZUŠky dopoledne volno, tak proč nenabídnout umělecké vzdělávání také seniorům? Máme vybavené učebny i kvalifikované lektory.“ A tak babičky a dědečkové, kteří doprovázeli děti do ZUŠ, dostali možnost zde studovat. A to úplně zadarmo! O projekt Jiřího Stárka je velký zájem – šíří se po celé České republice a dokonce i do zahraničí. Jiří Stárek se tomuto projektu věnuje jak jinak než nezištně a ve volných chvílích…

„Škola tady není pro školu. Škola je pro život. Je to zkrátka o přemýšlení o škole ne jako o instituci, která učí na housle, ale prostřednictvím učení na housle děláte krásné lidi,“ říká #laskavec Jiří Stárek.

Pavla Medková: Starám se o nemocné děti!

Přináší světlo tam, kde po dlouhé noci další ráno přijít nemusí. Pavla Medková pracuje jako zdravotní sestra na dětském hemato-onkologickém oddělení ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Před devátenácti lety založila tradici Věncování. Čtrnáct dnů před první adventní nedělí vyrábí společně s rodiči a dětmi adventní věnce. Cílem je vydělat peníze na pokrytí vánočních dárků pro děti, které se v daný rok léčily na tomto oddělení. Letos se podařilo prodat na 500 věnců za 170 tisíc korun. Z tohoto výtěžku oddělení čerpá po celý rok – proplácení jízdného rodičům, oslavy dětských narozenin. K tomu Pavla vymýšlí módní přehlídky pro děti, kam zve vizážisty, návrháře. Tyto činnosti dělá ve svém volném čase a nad rámec svých povinností. Spolu s celým týmem vytváří Pavla světlo, které inspiruje široké okolí. Svoji práci dělá s láskou…

Jiří Klein: Dobro přitahuje dobro!

Obrátit policii naruby? Pro šéfa městských strážníků v Novém Jičíně žádný problém! Seznamte se s naším prvním laskavcem druhé série – Jiřím Kleinem, který přinesl princip svobodné firmy do státní sféry. Nominovala ho Michaela Holišová a jak říká: „Je hodně důležité, že otevřel policii lidem.“ Místo vybírání pokut, policie hledá jejich příčiny, zdarma značkují kola proti krádeži a v případě nouze lidem startují auta. Na úkor svého volného času pan Klein pravidelně diskutuje s občany u kávy. Pořádá spoustu zajímavých akcí jako je například akce Rozběháme Nový Jičín. Pro dobro je schopný skočit i do dvoustupňové vody a to na podporu kolegy s těžkým osudem, aby se na něj ve sbírce vybrala finanční pomoc či vysadit s občany tisícovku stromků. „Já si myslím, že dobro přitahuje dobro a zlo přitahuje zlo,“ říká oceněný laskavec Jiří Klein.

Znáte i vy někoho, kdo je dobrosrdečný ke svému okolí? Nominujte ho na ocenění laskavce zde.

Promotion