KRISTÝNA BÁČOVÁ: Naše těla nejsou popelnice

Když za vámi přijdu do poradny a budu chtít zhubnout, čím začneme?

Budete mě zajímat jako celek. Nastavím vám samozřejmě jídelníček tak, abyste byla zdravá a dostala se na optimální váhu, ale pokud nebudu vědět, jak fungujete jako člověk, nedokážu vám dobře pomoci. Chci tak znát vaše zdraví, způsob stravování, váhové výkyvy v minulosti, ale zajímat mě bude hlavně to, jaké téma vás tíží. Jak se chováte, když máte stres, jestli máte výčitky z jídla, co si o sobě myslíte, jak se pohybujete v průběhu dne, jak relaxujete a spíte.

To už je téměř psychoterapie.

Psychoterapeutka nejsem. Jako nutriční kouč potřebuju zjistit vaše denní návyky, protože je to vzájemně propojené. A s každou konzultací objevujeme nové věci a stejně se dostaneme k tomu základnímu: jak se vnímáte jako žena a co všechno chcete na svém těle, potažmo životě změnit. Protože jak jednou začneme měnit životní styl, půjdeme přes každodenní rituály, ty změní vaše nastavení a to nastartuje pozitivní uvažování a radost z pokroků. Takže i přes mysl se dostaneme k přenastavení těla, a tím roste sebevědomí.

V jaké situaci se žena rozhodne změnit od základů svůj život?

Většinou když má čas se zastavit: nepotřebuje už měnit práci, je šťastná ve vztahu, v rodině a uvědomuje si to. Pak si řekne, že teď je ten správný čas se konečně věnovat sama sobě. Je to ale škoda, protože ideální čas na změnu není nikdy, a tak váhu nechávají lidé dojít zbytečně daleko. Přicházejí ženy, které mají pocit, že jsou tlusté, ošklivé, neustále unavené. Nejlepší je to řešit hned, jakmile se tento problém vyskytne.

Vidí se v tomto případě objektivně, nebo jí to někdo říká či naznačuje?

Pokud je obézní, tak je pochopitelné, že se sama sobě tolik nelíbí. Nicméně nevhodné komentáře občas putují i z rodinných kruhů. Ale dokud se nerozhodne žena sama pro hubnutí, pak s ní nic nehne. Mám vypozorováno, že ženy spíše hubnou z estetických než zdravotních důvodů.

Nakolik se na tom podílí dokonalost světa sociálních sítí?

Těžko říct. Je však pravda, že tam nějaký svůj „ideál“ ženy zahlédnou, a o to víc pak o sobě přemýšlejí v negativním světle. Mají více výčitky z jídla a jsou frustrované, protože ideál bývá obrovský cíl někde daleko a vyžaduje hodně dřiny.

Takže jak říkáme, že chceme být inspirací pro ostatní, efekt je opačný.

Sama to vnímám spíše jako brzdu než jako motivaci v případě člověka, který je ve svém životě a těle nespokojený. Pokud sleduje to, jak...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ŘÍJNOVÉ MARIANNE.