Zpěvák Marek Ztracený a jeho partnerka Marcela Skřivánková si prošli mnoha dramaty. Několikrát se rozešli, ale vždycky je to zase přitáhlo k sobě. Jak jsou na tom teď a jak se na překonané krize dívají zpětně?

 

Když se Marek a Marcela ve vinohradské kavárně fotí pro Marianne a po chvíli do party přiberou syna Máru, tohoto času ve druhé třídě, působí až dojemně sehraně. Míra idyličnosti: 100 %. A co teprve, když se podíváte na zpěvákův Instagram! Z téhle reklamy na štěstí byste opravdu netipovali, že celkem dlouho nebylo vůbec jisté, jestli spolu ti dva, a pak i tři, zůstanou. „Na začátku jsme to měli divoké. Rozešli jsme se a zase sešli, pak zase rozešli, zase sešli, a pak ještě asi dvanáctkrát,“ říká Marek s lehkou nadsázkou a svým typickým humorem.

Do smíchu však dvojici v určitých momentech nebylo, zvlášť když Marcela zrovna v porozchodové fázi zjistila, že je těhotná. Po dvou letech značně vichrnného vztahu. „Dnes už to samozřejmě vidím jinak, ale tenkrát se mi zrovna začínal plnit sen, hudební i životní, a měl jsem pocit, že jsou lidé kolem mě moc majetničtí, že si dělají moc velké nároky na můj čas,“ vzpomíná Marek. „V první chvíli jsem se bál, aby mě ta nová a nečekaná situace nějak moc… neomezila?“ říká upřímně a je na něm vidět, že i po letech těžko hledá ta pravá slova. „Bylo mi pětadvacet a měl jsem úplně jiné priority než dnes – byl jsem lev salonů, chtěl jsem si užívat, dost jsem pil…“

To Marcela měla od začátku víceméně jasno. „Děti jsem chtěla vždycky a v pětadvaceti mi to přišlo tak akorát. Klidně bych měla dítě i ve dvaceti, ostatně v generaci našich maminek to bylo běžné,“ připomíná. Během našeho rozhovoru sedí dvojice těsně u sebe a Marcela se svého muže co chvíli láskyplně dotkne, a to i když se navzájem dobírají a v jednom kuse si skáčou do řeči. Tady se evidentně sešly dva velké temperamenty a dvě silné osobnosti. „Asi i proto byly naše začátky tak divoké,“ myslí si Marcela – a vzápětí něžně usměrňuje svého muže, když použije slovo „hysterická“ („To nemůžeš říct třeba temperamentní?“). Proč tenkrát dávala Markovi pořád další a další šance? „Věděla jsem, že je to ten pravý,“ říká lakonicky. „Když se dva lidé milují, mají potřebu zkoušet to znova, i když se něco nepovede, a na to špatné zapomínat, pouštět to z hlavy. Nemá smysl babrat se v minulosti a vzájemně si připomínat křivdy, to bychom se z toho nikdy nevymotali.“

Bod zlomu

Měsíc po narození Marečka se situace změnila. „Bouchl jsem pěstí do stolu a nabídl jsem Marcelce dvě věci. Abychom se k sobě vrátili – a že se přestěhujeme na Šumavu. Mezitím jsem o všem přemýšlel a došlo mi, že bych si jinak připadl bezpáteřní. Uvědomil jsem si, že nechci své dítě vidět jednou za čtrnáct dní, že chci být...

Autorka textu: Simona Martínková-Racková

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ČERVNOVÉ MARIANNE.

titulka

Promotion