V životě ženy existuje pár vět, které za žádnou cenu nechce slyšet. „Nepřibrala jsi?“ „Počkejte, přinesu vám o číslo větší,“ a „Jsi stejná jako tvoje matka!“

Ta poslední věta bývá nejbolestnější. Na rozdíl od těch prvních dvou totiž nepodléhá měřítkům aktuální módy, přitom se v našich životech objevuje s železnou pravidelností.

Ach, ti rodiče

Představte si mladý pár, který se právě seznámil v baru a doposud se to vyvíjelo dobře. Ona rozená modelka s prvky Matky Terezy a nositelky Nobelovy ceny, on pan Dokonalý, muž s velkým M, a přitom čistý, voňavý a nesmírně pozorný. Úžasná vášnivá noc, kterou spolu nečekaně strávili, ani pro jednoho z nich neměla být ta poslední, mohl by to být vztah na celý život! Jenže…

Je ráno, oba dva leží už třicet minut mlčky v posteli a jejich naštvanost a zklamání neustále stoupají. Co se stalo? Nic, ano, ono holčičí NIC! Trochu vám to vysvětlím. Ona pochází z rodiny dvou milujících rodičů, kdy tatínek ráno vyskočil z postele, běžel uvařit mamince čaj, připravil jí míchaná vejce, kečupem na jejich vršku vykouzlil srdíčko a spolu s rozpečeným pečivem přinesl vše do postele, kde společně posnídali. 

I on pochází z dokonalého manželství. Maminka si vždy nařídila budík o něco dřív, zaběhla do nedaleké pekárny pro čerstvé voňavé rohlíčky, připravila tatínkovi vejce nahniličko a jeho oblíbený čaj Earl Grey a vše přinesla do postele, zrovna když zvonil budík. 

No a teď tu tyhle dvě již dávno dospělé děti svých rodičů už půl hodiny leží, zírají naštvaně do stropu a říkají si: „Takže kde je ta snídaně? Copak mě nemiluje a chce jen sex?! 

Kdy(ž) se partner začne vybarvovat

Asi si myslíte, že příklad, který jsem zvolil, je poněkud extrémní. Ve skutečnosti je to mnohem horší. Vzorce chování převzaté od rodičů totiž nevyjdou najevo hned, když ještě relativně o nic nejde. Vyjeví se až mnohem, mnohem později. 

Zesnulý psychiatr Miroslav Plzák říkal, že to, jaký je náš partner ve skutečnosti, máme šanci zjistit, nejdříve až...

...článek pokračuje v červnové Marianne. 

zikmund