Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Zábava

Midsomer

Miluju seriál Vraždy v Midsomeru.

Redakce Marianne | 12. 07. 2013


Dávají ho v sobotu odpoledne, ale to nestíhám sledovat, protože si užívám volného dne, poklízím bydlíček, hraju si s dětmi, jedu na výlet, povídám si s přáteli nebo objíždím vyžírat příbuzné. Taky ho někdy dávají v sobotu večer, ale to jsem většinou v restauraci, kde sedím na baru, ukazuju nohy, kouřím dlouhé cigarety a koukám po chlapech.

Ovšem v neděli od čtyř je to můj ideální, milovaný pořad. Po obědě, stále ještě zmožená horečkou sobotní noci, složím své staré unavené kosti na gauč, přikryju se dečkou, pustím bednu. Ukáže se mi anglický venkov, tma, déšť. Někdo se plíží, zdvihá nůž… chrrr chrrr chrrr. Když se vzbudím, sympatický prošedivělý šéfinspektor se vesele směje zatčeným vrahům, kteří marně škubají spoutanýma rukama. Vykulím se z pelíšku a jdu si dělat kávu. Tak to šlo řadu let, až do letošního léta.

Hned první den prázdnin mě sklátila zlá chřipka. Celé moje město šílelo festivalovým vzrušením, všude hollywoodské megasuprstar, balonky, stánky s pivem a filmové projekce, já ležela v posteli, potila se a kašlala. Když chřipka odešla, zanechala mě zesláblou a přichcíplou, schopnou sotva si uvařit čaj a sledovat televizi. Takže jsem poprvé viděla několik dílů svého vyvoleného britského detektivního opusu.

Zarazilo mě, že týdně lze vychytat až čtyři díly z různých sérií. Zarazilo mě to proto, že ačkoli Midsomer je území velikosti zhruba Sokolovska, zřejmě se tam vrazi prohánějí po tuctech. Jak je to možné? Skryté záření, které mění obyvatele v zabijácká monstra? Nějaká příměs v podzemních vodách? Utajený vládní projekt na zkoumání vlivu zlých školníků na pozdější kriminalitu obyvatel? Vraždící zombie? Prohlížím mapy, pátrám na internetu, ale žádná vodítka.

Každý díl začne nálezem mrtvoly. Vzápětí se na scéně objeví můj prošedivělý hrdina a začne s pátráním. Čím víc pátrá, tím rychleji přibývají mrtví. Jeho mladý pomocník mu vhodně sekunduje, takže mrtvoly se vrší kolem jejich detektivního týmu. Někdy mu také pomáhá manželka a dcera, pak jsou mrtvých celé hekatomby. Jednou se k tomu připletla i jeho teta, tehdy jsem se bála o osud celé populace na britských ostrovech.

Šéfinspektor nalézá zavražděné nejen při práci, ale i na dovolené, v tanečních, na školení, na prodlouženém víkendu s rodinou. Jeho paní zakopne o propíchanou mrtvolu na malířském kurzu, kde se pokouší zkrotit štětcem perspektivu. Jeho dcera, neúspěšná herečka, jede na edinburský divadelní festival – a hádejte, co? Ano, hned ve vlaku.

A tehdy mi to sepnulo – tím sýčkem, tím smrtihlavem, který má na svědomí všechno to násilí, je šéfinspektor sám. Jak je možné, že si toho zatím nikdo z anglických venkovanů nepovšimnul? Že tento do očí bijící detail přehlédla místní i státní policie, britské výzvědné služby a všechny ty MI a CI? Nebo je to komplot a královská rodina, britský premiér či nějaké temné síly pomocí podobně paranormálně nadaných šéfinspektorů regulují počet obyvatel jednotlivých hrabství?

Dejme tomu, že na území Midsomeru žije čtvrt milionu obyvatel. Za jak dlouho dokáže charismatický policista proměnit tuto kvetoucí krajinu v liduprázdnou poušť? Rok nebo dva. A otázka nejzávažnější – cui bono? Kdo se tam pak nastěhuje? Rusové? Američané? Belgičané? Muslimové?

Mimozemšťané? Mimozemšťané! Šéfinspektor je zástupce vesmírných monster, která…

Naštěstí už je chřipka pryč, já nabrala síly a můžu zase spokojeně žít, celý týden pracovat, v sobotu se pobavit a v neděli sledovat svůj oblíbený pořad. Chrrr chrrr chrrr.