"Už jako malá holčička jsem snila o tom, že budu mít útulek pro kočky. Můj dětský sen se splnil,” říká mladá podnikatelka Libuška Pelikánová, která založila neziskovou organizaci Fousky, kde je dobře zachráněným kočkám.

Moje práce ve zkratce:
Životní misí se mi stalo zachraňovat kočičí životy a zajistit jim lepší podmínky ve společnosti. Zachraňuji kočky opuštěné, zraněné, nemocné, ale pomáhám i lidem, kteřé pečují o kočíčí bezdomovce. Pro kočky děláme jako organizace Fousky první poslední. U nás se zvířatům hojí jak fyzická, tak psychická stránka.

Kariérní mezníky:
První velký mezník bylo nalezení sraženého koťátka na silnici, kdy lidé pouze chodili kolem. Kotě jsme sebrali ze silnice a dnes je z něj téměř pětikilový macek. Kdybychom nezastavili, kotě by zřejmě zemřelo na podchlazení. V ten moment jsem věděla, že je potřeba pomáhat víc. Nechci jen přihlížet, chci věci měnit. Dalším velkým mezníkem byla záchrana koček, které se staly nechtěným dědictvím. Kočky byly vystresované, vyděšené, zraněné a zklamané člověkem. Zde bylo nutno pracovat jemně a trpělivě. Rány na duši se toiž hojí nejhůř. Čím víc jsem se rozkoukávala ve světě opuštěných koček, tím víc jsem cítila, že je důležité je postavit něco, kde najde desítek zvířat lásku, péči a podporu. Každá kočička je pro mě výjimečná a každá mi daruje něco do života.

Můj největší učitel:
Nejdůležitějším člověkem je má maminka. Ona ve mně rozvíjela lásku a soucit ke zvířatům. Další důležitou ženou je skvělá paní Svobodová, která mě naučila základy záchranářství.

Oblíbené motto:
Opakuji si jedno jediné, které vyslovil Mahátma Gándí: Sám buď změnou, kterou chceš vidět ve světě. A to je přesně to, co mi dodává energii. Chci, aby byl svět láskyplnější a jemnější. Začít musíme každý sám u sebe.

Můj pracovní den:
Po ranní hygieně dám snídani kočkám, následuje úklid, obstarání potřeb. Pak vyřizuji emaily, chodím na schůzky, předávám kontakty, úkoly… Po obědě, na který si udělám vždy čas, oběhnu veterinu, mám další pracovní setkání, komunikuji s veřejností… Každý den je jiný. Záleží, jaká vyšetření určité zvířátko potřebuje. Kdy se koná kastrační program, kdy jsem zavolána urgentně k nějakému případu a podobně. Ve volných chvilích pečuji o domácnost a své vlastní čtyři kočičky a zachráněnou fenku Jennynku.

Work-life balance:
Má práce je pro mě ,,prací snů“. Při péči o kočky pociťuji štěstí za každý zachráněný život. Skvěle se mi prolínají povinnosti a radosti. Naopak, když je nějaký den volnější, přijde mi to spíše divné a už už vymýšlím, co můžu vylepšit, udělat. Fousky se staly mým životním stylem.
Pravidelně cvičím. Vždy se uvolním, vyčistím si hlavu a nabiji se novou energií. Chci se cítit a vypadat dobře. Čas si také musím udělat na sledování Simpsonů, na tento seriál nedám dopustit. Dodržuji duševní hygienu. Jsem citlivá a kočičky k nám přicházejí z hrůzných podmínek. To na mě samozřejmě působí a já s nimi vše prožívám. Takže si musím udělat chvíli a zamyslet se, jak vše střebat, jak být silná a jak dodat kočkám potřebnou sebejistotu.

V kabelce nosím:
Klíče, mobil, lahev s vodou, desinfekci na ruce, parfém a rtěnku.

Co dělám, když je mi mizerně:
Miluji spánek. Vždy, když mám za sebou něco náročného, snažím se usnout, alespoň na 40 minut. Mozek si odpočine a protřídí to, co je důležité a co mohu pustit z hlavy. Další mou oblíbenou činností je zpěv, tanec a dobré jídlo.

Splněný sen:
Už jako malá holčička jsem snila o tom, že budu mít útulek a že budu zachraňovat kočičky. Takže můj dětský sen se mi splnil. Další sen bylo mít hodného a podporujícího partnera, což jsem si také splnila a následující krok je baráček. Co se týče Fousků, chci vybudovat záchranné a informační centrum, kde se budou moci pořádat přednášky a charitativní akce jako výstavy, bazárky. Místo, kde bude všem milovníků koček dobře, ale především, kde bude dobře dalším zachránněným kočkám.

 

Promotion