Veronika Kremzová ještě před rokem byla ředitelkou velké pražské estetické kliniky. Jenže plány se mění. V práci dala výpověď,
opustila přítele, sbalila se a teď žije na Bali, kde se živí něčím úplně jiným. Jaké to je obrátit svůj život naruby a jít si za svým snem?

Byla jste úspěšnou manažerkou. Proč jste najednou vše opustila a vydala se na Bali?

Cítila jsem pravý čas na změnu, poslední roky jsem byla doslova přilepená v kanceláři. Ačkoli jsem to milovala, věděla jsem, že pokud chci někdy zkusit něco jiného, jindy než TEĎ není správná chvíle. A když jsem viděla, že je firma v takové kondici, aby ji někdo mohl převzít a já už vidím jiný životní směr, bylo by váhat skoro nezodpovědné.

A proč zrovna Bali?

Byla to vlastně náhoda. Původně jsem plánovala cestu do Ekvádoru a do Peru, ale někdy se to tak stane, že se plány změní. Naučila jsem se v životě nelpět na některých věcech.

Neinspirovala jste se hrdinkou z knihy Jíst, meditovat, milovat? Co máte společného?

Společného máme vlastně všechno a nic. Když jsem sedla v Zurichu do letadla, “náhodou” jsem si ten film pustila a napadlo mě totéž. Ale k cestě na Bali mě inspirovala a pozvala moje kamarádka a tam byl moment rozhodnutí. Bali přináší mnoho zkušeností, ale vnímám, že je to stejné jako jakékoli jiné místo na této planetě - prostě jste-li otevřeni vy, přijde “to” kdekoli na světě. Je však také pravda, že Bali otevře mnoho lidí :-).

Jak dlouho jste tu plánovala zůstat a jak se změnily vaše plány?

Původně jsem měla koupenou zpáteční letenku, kterou jsem nechala propadnout a místo cesty do Evropy jsem si udělala výlet do Singapuru. Tahle místa jsem si zamilovala. Moje plány jsou stále stejné, cestovat, pracovat a žít tam, kde je mi dobře a v tomto směru neplánuji nijak moc dopředu.

Jak vypadá váš běžný den?
I v Praze jsem se věnovala pohybu, takže každý den cvičím. Věnuji se také sociálním sítím několika společností a ta péče o ně mě lidsky velmi naplňuje, protože jsem v tématech, která miluji - jsou to oblasti to medicína 21. století, rozvoj osobnosti a vztahy. Také dávám hodně prostoru svým projektům. Mimo to trávím čas s partnerem a přáteli a nikdy nezapomínám na čas pro sebe a prostor snít. A hlavně, užívám si každou minutu života.

Začala jste tady vyrábět shambala náramky. Jak vás to napadlo?

Začalo to ještě v Praze - chtěla jsem náramek pro sebe a nikde jsem nenašla takový, který by se mi líbil. Takže když jsem si ho vyrobila. Jeden kamarád mě poprosil, jestli mu nevyrobím pár kusů jako dárky. Já jsem je nemohla udělat “jen tak” - najednou jsem viděla, že potřebuji vědět něco o lidech, kteří budou náramek nosit a tam začala celá myšlenka na výrobu osobního náramku - toho, který bude jedinečný pro svého nositele a bude odrážet jeho osobnost a přání. A tak to dnes je - každý náramek má své poslání - a každý je originál vyrobený přímo pro konkrétní osobu. Ručně dělaný z kamenů nebo různých doplňků (jako komponenty swarovski, stříbro či zlato). Já vlastně celou dobu když náramek vyrábím mám v mysli člověka a misi, se kterou jej pro něj dělám. Jinak moje první cesta v Indonésii  byla rovnou do obchodu s drahými kameny a začala jsem.

Náramky vyrábíte "na míru", co to znamená?
Jak jsem řekla, výrobě náramku předchází nalezení jeho “mise”. Vždy potřebuji fotku člověka, pro kterého náramek bude a poslání je tedy to, co má do života přinést. Další indicie jsou různé - například jeden skladatel mi poslal písničku jako inspiraci pro výrobu, jiní lidé mi posílají fotky toho, co vidí jako “krásné”, inspirací jsou i filmy…Hotové náramky ještě před odesláním očistím u balijských pramenů. Dotyčný je vidí v 99% případů, až když jej rozbalí. Ten moment miluji.

Co plánujete dál?
Pracovně bych se ráda věnovala náramkům i dalším smylsuplným činnostem. Miluji dělat věci, které přináší radost a mají hlubší význam pro člověka, pak cítím, že čas a energie kterou do práce věnuji, má svůj význam.