Sám říká, že začínal jako klasický ajťák. Ještě na vysoké škole zajišťoval správu počítačů. „Pak jsem se dostal do podnikatelského inkubátoru ČVUT, kde jsem se setkal s firmou, která chtěla vymyslet kousek hardwaru. To, co jsme v počítači navrhli, jsme potřebovali nějak otestovat, potřebovali jsme prototyp,“ vypráví David Miklas, jak objevil možnost 3D tisku a objednal první tiskárnu z Ameriky. „Najednou jsme prototypy tiskli přes noc a za zlomek původní ceny. Tehdy jsem pochopil sílu 3D tisku.“

Dnes 3D tiskárny sám vyvíjíte, máte vlastní firmu be3D. Věděl jste, že z 3D tisku bude takový boom?
Tušil jsem to. Jen dříve byl 3D tisk pro lidi bez technického backgroundu složitý. Snažili jsme se proto vymyslet zjednodušenou verzi, která by umožnila 3D tisknout i dalším lidem – třeba designérům nebo architektům. Vymysleli jsme jednoduchý software, nakonec i hardware, který funguje jednoduše.

Co všechno se dá tisknout?
Cokoli! Tiskne se z plastu, z kovu, ze dřeva, může se tisknout i jídlo. Dají se tisknout věci do domácnosti, třeba mačkátko na zubní pastu nebo náušnice. Záleží jen na kreativitě každého uživatele. Nejrozšířenější technologií je tisk z plastu, kterému se také věnujeme. Například v případě kovu se jedná o tiskárny za miliony korun, které se do domácností asi pěkně dlouho nepodívají.

Jak byste popsal svou generaci?
Umíme hodně riskovat. Když se bavím s rodiči nebo s někým starším, většinou se diví, jak jsem si mohl dovolit vzít tiskárnu, odjet vlastně nablind do Ameriky a zkoušet štěstí. A přitom mně to připadá úplně normální! Ten strach z riskování v sobě mají lidé, kteří vyrůstali a dospívali ještě za minulého režimu. Báli se vyčnívat.

Co by se naopak u generace Y mělo zlepšit?
Vysokoškolské vzdělání. Mladí lidé odcházejí ze škol hlavně s teorií a nulovou praxí. A pak si někteří chtějí jen užívat života. Dnešní generace je finančně daleko lépe zajištěná než ta předchozí, cestování není žádný problém. Ale je spousta lákadel. Ať už jde o sociální sítě, kde zbytečně ztrácíme čas, počítačové hry, bary… Hodně lidí si nedokáže říct ne a pak to nikam nedotáhnou. Život se musí užívat s rozmyslem a s rozumem.

Vy sám jste podnikal už na vysoké škole.
Ano, navíc jsem nedlouho po studiích založil rodinu. Ještě předtím jsem občas koketoval s myšlenkou, že bych se natrvalo odstěhoval někam do zahraničí. Ale pak už to nešlo, mám tu totiž dvě děti – dnes tříletou dceru a firmu. Na druhou stranu cestování do zahraničí k mé práci patří, týden z měsíce bývám pryč.

Co je podle vás potřeba k úspěchu v podnikání?
Je nutné nebát se vystoupit z řady. Je to tzv. thinking out of the box. Musíme zkoušet nové věci a nebát se ztratit stabilitu. Dnes je doba start-upů, záleží jen na nápadu. Podle mě nejvíc fungují technologie.

Davida vám představujete jako zástupce mladé generace Y, o které si můžete přečíst v únorové Marianne.