Je to k neuvěření, že letos už uběhlo 30 let od chvíle, kdy jsme se s mojí (tehdy) budoucí manželkou třásli nadšením, strachy a zimou na Václaváku, zvonili klíčemi a netušili jak to všechno dopadne.
Promotion

Autor textu: Pavel Maurer

Pamatuji si velmi dobře, že v listopadu 1989 jsme chodili v noci, spíše brzy ráno, do Melantrichu na roh Vodičkovi ulice pro čerstvé noviny Svobodné slovo, které jako jediné v těch revolučních napjatých dnech pravdivě informovalo, co se v naší zemi skutečně odehrává. Měli jsme často hlad, protože jsme byli tak rozrušeni vším, co se kolem děje, že jsme prostě zapomněli jíst. Občas se poštěstilo, že párkaři otevřeli stánky už před šestou ráno a hned bylo kolem tolik zájemců, že nestačili ohřívat klobásy. Přes den pak, byla dole v této rohové mediální budově velká klasická masna (mezi štamgasty zvaná “flaksárna”), kde jste si mohli dát na stojáka u bufetových pultů teplý ovar, vařené kaleno s křenem, prasečí rypáček nebo gulášovou polévku. Laciné plechové příbory, sůl nasypaná v plastové misce na stole a kmínem vonící čerstvý chléb. Moje nastávající žena byla v té době téměř 90% vegetariánka, takže si určitě dokážete představit jak se tvářila, když jsem ji, asi poprvé v jejím životě, pozval na jelítkový prejt s kysaným zelím! Byla nejkrásnější letuškou Československých aerolinií, a na rozdíl od většiny české populace věděla jak...

název fotky

Promotion