Koučka a lektorka jógy Radka Venderová (36) díky modelingu procestovala půl světa, nakonec zakotvila na pár let v Dánsku. Jaký je podle ní život v nejšťastnější zemi světa a jak si užít hygge v jakékoli zeměpisné šířce?
Promotion

Pár let jste žila „v nejšťastnější zemi světa“, ale teď děláme rozhovor v Praze. Proč jste se vrátila?

Do Dánska jsem odešla za láskou, dokonce jsme byli i zasnoubeni. Jen to zasnoubení trvalo čtyři roky, a proto jsem nakonec usoudila, že to není ideální vztah, a vrátila se zpátky do Česka. Ač jsem poměrně zcestovalá, představa, že bych žila v cizí zemi natrvalo, mě trošku děsila.

V čem vás Dánsko změnilo?

Přehodnotila jsem kvalitu života. Život je příliš krátký nato, abychom si ho neužívali naplno! Třeba co se týče jídla, volím dnes kvalitnější suroviny a taky už nedělám obecně tolik kompromisů v životě jako dříve. Umím si říct, co chci. Určitě jsem díky Dánsku mnohem sebevědomější, ale i náročnější a vybíravější, hlavně u módy nebo designu. Může to působit povrchně a namyšleně, ale pokud se člověk naučí selektovat i například mezi přáteli, dost mu to zjednoduší život.

Co vás osobně na Dánech baví?

K životu přistupují úplně jinak, lidé se tu k sobě chovají zdvořile a s úctou. I k bezdomovcům na ulici. Líbí se mi, jak v Dánsku ctí rodinu a striktně dodržují tradice. A děti se tu mají jako v bavlnce! K plnoletosti často dostanou byt od rodičů, a než jdou na studia, cestují po světě dva měsíce. Vysokoškolské studium je v Dánsku zdarma, navrch každý pracující student dostane od státu podporu. Hodně se tu podporuje soběstačnost a zdravé sebevědomí. To se mi líbí, všem přátelům proto doporučuji, ať sem své děti posílají alespoň načas na studia.

Co jste dělala vy, když jste do Dánska přijela?

Neměla jsem žádný plán, jela jsem za láskou. Život v Dánsku je ale drahý, proto jsem si hned našla práci v restauraci. Začala jsem taky chodit do školy, abych se naučila dánsky, bez toho se člověk v normálním oboru neuchytí. Jen jsem netušila, jak náročné to bude. Po dvou letech práce jsem se přihlásila na roční on-line kurz holistického koučinku v New Yorku, k mé práci mě nasměrovalo právě Dánsko. Najela jsem tu na zdravý životní styl, cvičila jógu a k tomu začala koučovat lidi, kteří chtějí změnit životní styl k lepšímu.

Pamatujete si na první dojmy z této země?

Dánsko mě nadchlo, dodnes je pro mě neskutečnou inspirací. V módě, designu a jídle je Dánsko číslo jedna. Ale na druhý pohled, ten zevrubnější a důkladnější, odhalíte odvrácenou stranu „dokonalého“ Dánska.

A ta je jaká?

Třeba taková, že spousta lidí žije na podpoře a trpí depresemi. V Dánsku jsou velké sociální jistoty, lidé si tu mohou měsíčně platit připojištění, něco jako u nás sociální zabezpečení, aby si v případě, když pracovně vyhoří, mohli vzít placené volno na tři roky. Stát jim pak zaplatí stejné peníze, jako kdyby do práce chodili. Toho samozřejmě Dánové velmi rádi využívají.

Takže jsou šťastní Dánové na antidepresivech?

Když Dánsko zvolili nejšťastnější zemí světa, musela jsem se smát. V Dánsku málo svítí slunce a zdá se, že tu sluneční svit lidem opravdu chybí. Ne nadarmo se říká: pije jako Dán. Alkohol je výraznou součástí běžného života, Dánové mají dost peněz a mohou si ho dovolit v jakékoli míře. Četla jsem i statistiku, že až čtyřicet procent mladých mužů ve věku dvaceti let nemůže mít přirozenou cestou děti! Prý je to dáno stresem, ale určitě těch faktorů bude mnohem víc, alkohol a málo slunce nevyjímaje.

Nepřipadala jste si v Dánsku jako věčný cizinec?

Asi jako kdekoli jinde v zemi, kde nemáte alespoň část rodiny. Když člověk dospěje do určitého věku, je těžké navázat pevné vztahy a Dánové jsou v tomto ohledu opravdu dost uzavření. Já jsem dost upřímný a otevřený člověk, ráda potkávám nové lidi a tohle mi nevyhovovalo. Asi to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla vrátit, i když jsem věděla, že to nebude jednoduché – zvykat si znovu na českou mentalitu a nefungující státní systém.

Bylo pro vás rozhodování, zda se vrátit domů, do Česka, hodně těžké?

Nebylo. Měla jsem jasno v tom, že Dánsko není místo pro mě, i když na život tam dost často a ráda vzpomínám. Teď si užívám mateřství se svou devítiměsíční dcerou Viktorií v Česku. Po návratu z Dánska jsem původně chtěla cestovat po světě a učit jógu, ale osud si člověk nevybere. Potkala jsem přítele a po čtyřech měsících otěhotněla – asi bylo načase se usadit.

Jak jste se dostala k józe?

Začala jsem před dvanácti lety, kdy tady jógu skoro nikdo neznal. Můj bývalý booker z agentury mě nalákal, ať přijdu vyzkoušet bikram jógu. Začátky byly dost náročné, skoro po každé lekci mě bolela hlava, asi jak se ze mě dostávaly toxiny. Ale časem jsem zjistila, že mi to vlastně dělá dobře a že to má vliv na mou životosprávu, která v té době byla ještě dost diskutabilní. Od patnácti let jsem se živila modelingem a asi jako každá modelka bojovala s váhou a nesebejistotou. Jóga mě naučila se mít ráda.

Vždycky mě překvapí, jak jsou krásné ženy nesebevědomé.

Krásné ženy to naopak mohou mít kolikrát v životě složitější, jelikož jsou stále někým hodnoceny. Když se narodíme, žádné sebevědomí řešit nemusíme, jsme jen sami sebou. Nesebevědomí v nás postupně formují rodiče a prostředí, ve kterém vyrůstáme.

Navíc všichni chceme být šťastní a nejlépe pořád, nemyslíte?

Štěstí musíme nalézt hlavně sami v sobě. Já mám životní spokojenost spojenou s vnitřním klidem. Když je člověk sám v sobě vyrovnaný, máloco ho rozhodí. Honba za štěstím mi přijde nesmyslná, navíc i možnost být nešťastný přece k životu patří.

Co děláte vy, abyste se cítila v pohodě?

Cvičím a učím jógu, chodím si zaběhat a snažím se žít zdravě. I když od té doby, co mám dítě, jsem hodně polevila. Přestala jsem řešit nepodstatné, nic už nedělám v extrémech jako dříve. Já jednou dokonce vydržela jíst jako frutarián – dva měsíce! Upřímně, s dítětem na to nemám čas. Jsem ovšem za všechny zkušenosti ráda, i za to, že jsem si na dítě počkala až do šestatřiceti.

Jakou lekci vám mateřství doposud dalo?

Je toho spousta, od trpělivosti až po bezprostřední lásku. Myslím si, že až skrz vlastní dítě žena pozná, co to opravdu znamená milovat. Dávat bez toho, aniž byste dostávali zpátky rovným dílem. I když z dcery někdy rostu, na mé lásce to nic nemění. Učím se i tím, když si všímám, jak je dcera bezprostřední a jedná beze strachů. Je to velká inspirace.

hygge