Stejně jako jejím rodičům Miloši Kirschnerovi a Heleně Štáchové, i jí se loutky staly osudem. Denisa Kirschnerová už druhou sezonu šéfuje Divadlu Spejbla a Hurvínka.

Autorka: Šárka Schmidtová

Na schůzku přišla v krásných rozevlátých šatech, na hlavě měla rozkošný slamák a já měla pocit, jako by byla jednou nohou ve dvacátých letech, kdy přišel na svět pan Spejbl. Příští rok bude tenhle svérázný pán slavit sté narozeniny, jako stoletý stařík ale nevypadá, je pořád stejně rozverný a veselý, jako když přišel na svět.  

Denisa má historii divadla v malíčku a ráda o ní vypráví: „Zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka profesor Josef Skupa chtěl hrát moderní divadlo a toužil po jiné loutce, než byly ty tradiční – draci, princezny či nesmrtelný Kašpárek. Byl ovlivněný avantgardou i vystupováním v pražských kabaretech, dokonce si zahrál i po boku Ference Futuristy.“ Navíc jeho kolegové, lidoví loutkáři, v Divadle Feriálních osad v Plzni nijak zvlášť nestáli o to, aby jejich loutky vodil, byla to jejich rodinná tradice a chlouba. Dokládá to i fakt, že si svoje svěřence tak hýčkali, že je na noc převlékali do nočních košilek! A tak si Skupa objednal „svoji“ loutku u řezbáře Karla Noska. Ten začal Spejbla vyřezávat v průběhu roku 1919, ale na scénu se „taťulda“ dostal až na podzim roku 1920. „Jeho úkolem bylo poukazovat na lidské slabosti a vyjadřovat se k tomu, co se kolem něho dělo. Než se narodil Hurvínek, neměl rovnocenného partnera, a tak zkoušel vést dialog s Kašpárkem, se Švejkem, ale nebylo to ono. Spejbl byl jaksi nezařaditelný,“ usmívá se Denisa a pokračuje: „Ve svých začátcích byl outsider souboru, visel stranou loutek a během krátkých vystoupení byl prezentován jako nemotorný akrobat na hrazdě. A pak nastala ona šťastná událost – synovec Karla Noska Gustav vyřezal Skupovi jako překvapení Hurvínka.“ Spejbl a Hurvínek jsou tak sehraná dvojice otce a syna, že