Zprávy jsou plné informací o tom, kdo a kde týral jaké zvíře. Proč tomu tak je? To se to před lety nedělo, nebo se o problematice jen nemluvilo, protože nebyla moderní?

Nemá cenu zastírat, že týrání zvířat se děje. A pozor, nemusí jít jen o to, že někdo bije svého domácího mazlíčka, nedá seno koním. Problém je mnohem širší a může za něj být považováno také to, že nekrmíte rybičku, nepřipravíte morčeti dostatečný výběh, případně nestříháte králíčkovi mazlíčkovi drápky. Platí ale, že nejhůře se lidé chovají k psům.

Týrání zvířat je dosud považováno za přestupek, mělo by ale dojít ke změně zákona a právě takové chování člověka, které vede k tomu, že zvíře strádá, by mohlo být snadno změněno na trestný čin. Překlasifikace takového chování by pak měla mít pozitivní vliv na to, jak se lidé ke svým mazlíčkům chovají, ale také na to, v jakých podmínkách zvířata žijí.

Problémem je, že týrání nemusí být na první pohled viditelné a s tím, jak nějaký styl chování trýzniteli prochází, utahuje šroub tak intenzivně, že může ve finále dojít k úhynu zvířete. Odborníci se shodují na tom, že výmluvy na stres chovatele a tlak společnosti, jsou pouze lživou zástěrkou, za kterou chtějí schovat to, že počet případů roste a je potřeba najít důvod. Proč tomu tak je. Existuje mnoho lidí, kteří věnují čas i prostředky tomu, aby se jejich domácí zvířata cítila skvěle, a prožila v lidské společnosti krásný život. Jenže jsou i tací, kteří si vezmou do péče zvířátko, aniž by předem zvážili, zda se hodí svým temperamentem k jejich životnímu stylu. Zda je může doprovázet životem. Nakonec trpí oba. Zvíře i člověk. Pokud se nejedná o sadistu. Jenže těch ve společnosti zase tolik být nemůže.

V médiích se neobjevují příběhy hezké, ale jen ty smutné, které mají sloužit jako varování, před dalším týráním. Poučení z něj si ale ten, kdo domácím zvířatům ubližuje, si nevezme, ti co věnují zvířatům veškerou péči, se právem cítí rozezleni na nejvyšší míru. A volají třeba po legislativní nápravě.

Týrání zvířat je dlouhodobý problém, který tento text rozhodně nevyřeší. Spíš by měl apelovat na všechny, kdo mají třeba podezření, že se s pejskem v jejich sousedství neděje něco dobrého, aby včas informovali úřady, které by mohly napomoci. Králík, pes, morče, rybička – ti všichni mají právo na šťastný život, stejně jako člověk. Ideální tedy je, pokud má člověk míru sebereflexe a dokáže říci, zda se o svěřené zvíře postarat dokáže, či nikoliv. Pokud by uměl přiznat, že nikoliv a zařídil se podle toho, jistě by ubylo tragických příběhů, které pravidelně naplňují nejen bulvární, ale dnes již také zpravodajská média.

Mimochodem víte, proč se lidé statisticky věnují spíš utrpení zvířete, než člověka? Mají pocit, že člověk si nějakým způsobem může za utrpení sám, že má možnost z kolotoče týrání vystoupit. Pes oproti tomu nikoliv. Což je chybná predikce i zhodnocení situace, ale pokud někomu usnadňuje náhled na svět, proč ne.

Romain Rolland řekl: „Krutost ke zvířatům, ba již jen lhostejnost k jejich utrpení, je podle mého názoru nejtěžším hříchem lidského pokolení a základem lidské zkaženosti.“

Pravdu měl.

Titulka

Časopis Marianne si nyní můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.

Promotion