Vica Kerekes je díky veleúspěšné pohádce Anděl Páně 2 posledních pár let nedílnou součástí českých Vánoc. Redaktorce Elišce Vrbové prozradila, jak bude trávit svátky, co ji v nejbližší době čeká i proč nemá ráda focení.
Promotion

Módní editorial pro Marianne jste fotila v Budapešti. Jak se vám tu žije?

Já částečně žiju i v Praze, v podstatě tahle dvě města střídám. Budapešť mám velmi ráda. Zrovna teď jsme tu všichni velmi šťastní, protože volby vyhrála opozice a primátorem města se stal Gergely Szilveszter Karácsony. Karácsony v maďarštině znamená Vánoce, takže my už u nás letos Vánoce měli! Najednou se člověku zdá, že slunce svítí mnohem intenzivněji, každý je usměvavý. Ale jinak musím přiznat, že když jsem zrovna v Budapešti, většinou bývám doma. Mám moc ráda svůj byt. Pěstuju strašně moc rostlin a užívám si, že můžu být sama.

A Vánoce budete letos trávit kde?

Vůbec nevím, ještě jsme se nerozhodli. Moje rodina žije na Slovensku, partnerova rodina v Praze a my býváme v Budapešti i v Praze, takže nevím. Nemyslím tak moc dopředu. Svátky nerada plánuju, ani dárky nekupuju. Myslím si, že je to zbytečné. Hlavně že jsme spolu. Vánoce nijak neprožívám, asi je to dané i tím, že nejsem věřící. Nepotřebujeme svátky k tomu, abychom se obdarovávali. Jeden druhému dáváme spíš zážitky, to má větší smysl. Letos jsem byla s maminkou v Římě a minulý rok v Lisabonu, daly jsme si to jako dárek. O svátcích si užíváme spíš fakt, že jsme všichni spolu.

Na dárcích vám tedy o svátcích vůbec nezáleží?

Celé svátky jsou takové nenásilné. Jasně, nějaký malý dárek jako překvapení určitě nechybí. Můj bratr je jako malé dítě, vždycky musí pod stromečkem něco mít. (smích) Navíc se mu před dvěma lety narodilo dítě, takže budeme oslavovat s malým.

Určitě musí existovat něco, bez čeho si Vánoce nedokážete představit.

Mám asi jedinou vánoční tradici. Doma v Budapešti nemám televizi, takže když jsem doma ve Fiľakově, dívám se na staré české a československé filmy. Nezáleží na tom, kolikrát člověk všechny ty pohádky viděl, při sledování mám stejnou radost jako kdysi.

V Česku jsou pohádky na Vánoce velkým fenoménem. A vy jste si zahrála v jedné z těch vůbec nejúspěšnějších posledních let, v Andělovi Páně 2.

Splnila jsem si tím sen. Přitom já žádné velké herecké sny nemám, ale pohádku jsem chtěla dělat vždycky. A točit s Bolkem Polívkou, Aničkou Čtvrtníčkovou a Jirkou Strachem, to byl dar. Na to ani nejsou slova, to byla skutečně pohádka! Navíc se točilo v Českém Krumlově, byla to vánoční pohádka s krásnými exteriéry, dobovka. Splněný sen každého herce.

Jsou v Maďarsku pohádky o Vánocích také tak populární?

Vůbec, v Maďarsku ani nevědí, co to pohádky jsou. Nemají ani šajn! Popisuju jim to, vysvětluji, v čem hraju, ale oni si to vůbec neumějí představit, myslí si, že je to animace. S rodinou se proto vždy o Vánocích díváme na české a slovenské programy. Myslím, že český národ může být opravdu hrdý, jak moc tu podporujete domácí věci. Chodíte do kina i na pohádky, to je nejlepší! Díky tomu začnou malé děti navštěvovat kina s celou rodinou a české filmy si oblíbí. Fakt smekám.

Jakou pohádku nebo film máte na Vánoce nejraději vy sama?

Ježiš, všechny! To mi nedělejte, nechci si vybírat! Vyberte si, máte doma deset dětí, které máte radši? Všechno, co dávají na Vánoce, miluju úplně stejně! To je, jak když řeknete, co mám radši, jestli halušky, nebo kapustnici. Nemůžu si vybrat! Jednou potřebuju halušky pro duši, jindy kapustnici na zahřátí.

Když jsme u jídla, co na Vánoce ráda jíte?

Právě kapustnici. Jsme sice maďarská rodina, ale moje babička byla Slovenka, tím pádem jsme dříve jedli tradiční slovenskou vánoční večeři, což je kapustnica s klobásou. Před tím jsme si ještě dávali česnek, aby odešli zlí duchové, pak přišla na řadu kapustnica. A potom ještě takový tvarohový rohlík na oleji. Je to dávná slovenská tradice, k nám do rodiny ji přinesla babička. A my ji nijak neměnili. Protože když nám doma něco začne chutnat, tak se toho jen tak nevzdáme.

Jak jste na tom vy sama s vařením?
Právě teď jsem si koupila novou knížku o vaření a hodně mě to baví. Je to relaxace. Když přijde na návštěvu kamarádka, tak jí hned uvařím nějakou dobrotu a povídáme si. Ráda taky piju různé bylinkové čaje, co mám od jednoho stařečka. On je pěstuje sám a já si každé ráno dávám bylinku na něco jiného. Každý den podporuju jiný vnitřní orgán.

Do prosincové Marianne s vámi Lukáš Dvořák nafotil módní editorial. Jsou vybrané outfity podobné tomu, co vy sama v civilu ráda nosíte?

Vždycky, když souhlasím s focením, tak chci, abych se...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V PROSINCOVÉ MARIANNE

titulka

Promotion