Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Zábava

Všechno nejlepší Waldo! Připomeňte si největší hity idola z 60. let

Waldemar Matuška, kterého v 60. i 70. letech bezmezně zbožňovala zhruba polovina československých žen a který je dodnes označován za největšího rivala Karla Gotta, by dnes oslavil 88. narozeniny. Pojďme si společně připomenout největší hity jednoho z nejoblíbenějších československých zpěváků.

Eliška Vrbová | 2. 07. 2020

Suvenýr (1960)

Právě s touto písničkou Waldemar Matuška na začáku 60. let odstartoval svou pěveckou dráhu. Hned poté se stal zpěvákem a hercem v divadle Semafor, kde měl původně dělat kulisáka. Vyučil se sklářem, Jiří Suchý a Jiří Šlitr však objevili jeho nadání pro zpěv, a tak byl Walda brzy jednou z hlavních hvězd populárního divadla. 

Ach, ta láska nebeská (1961)

V Semaforu se proslavil ve hře Zuzana je zase sama doma, kde si zazpíval duet s Evou Pilarovou. S tou byli později velcí přátelé, nicméně ze začátku se jí Waldemar posmíval kvůli moravskému přízvuku a ona k němu chovala respekt, celý její první rok v Semaforu se jen pozdravili. Když ale Waldemar zjistil, jaký má Eva Pilarová pěvecký talent, navrhl, aby místo Hany Hegerové duet s ním zpívala právě ona. 

Jó, třešně zrály (1964)

V roce 1962 odešel Waldemar Matuška ze Semaforu do divadla Rokoko a také vyhrál svého prvního Zlatého slavíka. Jeho písničky byly čím dál tím populárnější a proslavil se i jako herec, přestože se sám za herce nikdy nepovažoval. Jedním z jeho nejznámějších hitů se stala přezpívaná americká lidová píseň Jó, třešně zrály s textem Ivo Fischera. Když po roce 1989 začal Waldemar s rodinou a skupinou KTO opět koncertovat v Česku, slovo třešně v písničce s oblibou vyměňoval za jiné ovoce. Třešně mu totiž připomínaly symbol komunistické strany, kvůli které se rozhodl v roce 1986 svou rodnou zemi opustit.

Balada Mexico Kida (1964)

Jeden z prvních celovečerních filmů, v němž si Waldemar Matuška zahrál, byla westernová parodie Limonádový Joe aneb Koňská opera režiséra Oldřicha Lipského. Hraje zde malou roli bandity Coyote Kida a ve scéně natáčené v lomu Velká Amerika zpívá Baladu Mexico Kida známou spíše jako V Lincolnu loňskýho roku. Sám se doprovází na banjo, které k němu po celý život neodmyslitelně patřilo.

Tereza (1964)

Mnohem výraznější roli si ve stejném roce zahrál ve filmovém muzikálu Kdyby tisíc klarinetů natočeném podle scénáře Jiřího Suchého s písněmi Jiřího Šlitra. Z písničky Tereza, kterou Matuška coby voják zpívá Janě Brejchové v roli moderátorky Terezy, se stal okamžitě hit. Jiří Suchý v dokumentu Lehce se s životem prát natočeném Olgou Sommerovou v roce 2019 popisuje, jak píseň Tereza vznikla. "Často se mě lidé ptají, jestli jsme se Šlitrem psali nejdřív hudbu a pak text a jestli jsme poznali, že píšeme hit. Šlitr jednou přinesl takovou melodii, o které jsem věděl, že to bude hit určitě. A to byla právě Tereza."

Sbohem lásko (1967)

Druhého Zlatého slavíka získal Waldemar Matuška v roce 1967, kdy také nazpíval jeden ze svých největších hitů Sbohem lásko. Stále více se stylizoval do věčného tuláka a později začal spolupracovat se skupinou Kamarádi táborových ohňů (KTO), kdy před orchestrálnímu aranžemi písní upřednostnil folkové a country pojetí.

To se nikdo nedoví (1968)

Helena Vondráčková byla Waldemarovi Matuškovi ze všech hvězd československého showbyznysu zřejmě nejbližší. Potkali se v 60. letech v divadle Rokoko, když bylo Heleně Vondráčkové 18 let, a společně vystupovali v Matuškově recitálu Osm lásek Waldemara Matušky. S jejich asi nejznámější společnou písničkou To se nikdo nedoví soutěžili na Bratislavské lyře, kde získali stříbrné ocenění. Helena Vondráčková Matuškovi několikrát navštívila v jejich domě na Floridě, kde po emigraci žili od roku 1986.

Do věží (1973)

Waldemar Matuška se objevil ve filmovém muzikálu Noc na Karlštejně režiséra Zdeňka Podskalského v roli krále cyperského Petra. Ve filmu vystupuje zejména s Milošem Kopeckým, s nímž pro film nazpíval duet Kdypak tetřevi hon s lovci prohrají. Nejznámější Matuškovou písní z Noci na Karlštejně se ale bezpochyby stala Do věží.

Silvestrovská opera (1974)

Waldemara Matušku a Karla Gotta od sebe dělilo sedm let a jejich tvorba byla vždy poměrně odlišná, přesto je národ i novináři považovali za obrovské rivaly. Klasický duet spolu nikdy nenatočili, nicméně v roce 1974 vystoupili pod vedením dirigenta Karla Vlacha v silvestrovském pásmu Československé televize s desetiminutovým programem Silvestrovská opera. To začíná scénkou z Prodané nevěsty, kdy Gott zpívá part Jeníka a Matuška roli Kecala. Postupně se však příběh rozvíjí už s písničkami Matušky a Gotta. S nápadem tehdy přišel Václav Hybš, který je do pásma obsadil a vymyslel písně, které se v programu objeví. Vtip spočíval v prohození rolí - Matuška zpíval Gottovy písně a naopak. Oblíbenou pasáží je duet To se nikdo nedoví, který Matuška původně nazpíval s Helenou Vondráčkovou.