Žít a nechat žít

Seznámili jsme se na Petříně. Já tam šla vyběhat vztek z hádky se svým tehdejším partnerem, on čekal na přítelkyni, která nedorazila. Dva zoufalci. Zeptal se mě, co čtu, a když jsem řekla, že učebnici s anglickými idiomy, navrhl, abych s ním šla raději na víno do Daliborky.

Udělal na mě dojem, vytvářel kolem sebe auru tajemství, protože toho moc nenamluvil. Později jsem zjistila, že není až tak tajemný, ale spíš introvert. Pár dní nato mě pozval na výlet do Itálie a při zpáteční cestě jsem byla už zamilovaná.

K prvním Vánocům mi dal lahev ferneta. Myslela jsem, že ho zabiju. Telefonovala jsem mámě, abych si postěžovala, jenže ona mi řekla, jó holčičko, vybrala sis ho, tak ho máš. Teď už mi dává lepší dárky, naposledy třeba teflonové hrnce (!).

Brali jsme se po čtyřleté známosti. Byli jsme klasický případ přechozeného vztahu. Říkala jsem si, že se buď vezmeme, nebo se rozejdeme. Dcera se narodila pět měsíců po svatbě.

Divím se, že jsme ještě spolu. Nemůžeme být rozdílnější. Já pořád mluvím, on rád mlčí. Já nesnesu nepořádek, on ho dělá. Já odpočívám u manuální práce, on u televize. Ale rozhodně vaří líp než já!

V manželství se řídím heslem žít a nechat žít. Je milion maličkostí, kterými mě vytáčí, ale v zásadních věcech, jako je výchova, humor, politika a volný čas, se většinou shodneme. A když protestuje, hučím do něj tak dlouho, až pochopí, že moje řešení je dobré pro všechny a hlavně pro něj!

Nehádáme se. Většinou vedu monolog, on kouká skrz mě, a když je toho na něj moc, řekne mi, ať už to neřeším. A udělá mi čaj.

Jsem s ním sama sebou a to je asi nejvíc, co člověk může chtít. Nemuset soupeřit o místo na slunci, něco si dokazovat nebo se přetvařovat. Myslím, že mě má rád, i když mám rýmu a vypadám strašně.

Nejvíc si ho vážím za to, že je hodný člověk a že v krizových životních situacích nepanikaří. Obdivuji, jak se postaral o svou starou maminku, která byla do poslední chvíle svého života doma. Je to ta nejtěžší a zároveň nejúžasnější věc, kterou můžete pro blízkého člověka udělat.

Chtěla bych s ním zestárnout. Užívat si každý den a radovat se z maličkostí, chodit do kina a na procházky do Stromovky a vodit tam jednou třeba i naše vnoučata. To by se mi líbilo.

 

Když jsem ji poprvé viděl, měla v ruce učebnici angličtiny, a tak jsem si řekl, že bude určitě kosmopolitní.

Dávám vždycky na první dojem a většinou se nespletu. Ani v tomhle případě to nebylo jinak. Přestože jsme úplně jiní (já třeba poslouchám Motörhead, ona Dire Straits), v zásadních věcech máme stejné názory. A stýkáme se pouze s hodnými lidmi, špatným se vyhýbáme.

Ženil jsem se po zralé úvaze ve 46 letech. Výběr partnerky se nemá uspěchat. Navíc do komunismu jsem rodinu přivést nechtěl, spíš jsem přemýšlel, jak se odsud dostat pryč. Vždycky jsem cítil, že si vezmu anglicky mluvící ženu, byl jsem dokonce ochoten oženit se i s ošklivou Angličankou, ale osud rozhodl jinak. Anglicky mluvící ženu mám a jako bonus je ještě hezká.

Jsem o šestnáct let starší. Hodně lidí to překvapuje, ale nám to nevadí. V naší rodině si tradičně bereme mladší ženy, aby nám vydržely. Moji rodiče byli od sebe o deset let a dědova třetí žena byla dokonce o třicet let mladší!

Baví nás jezdit na motorce, máme anglický Triumph Bonneville. Když s ním jedeme po Praze, postarší angličtí turisté na nás nadšeně mávají, je to pro ně retro. Vypadáme totiž jako vystřižení ze šedesátých let, protože máme i původní výstroj.
Monika je optimistka a idealistka. Já jsem opatrný realista a často musím krotit její nadšení, se kterým se vrhá do různých podniků. Vážím si jí za to, že se nikomu nepodbízí a říká věci na rovinu.

V červenci mi bude magických 66 let, a jako správný motörhead bych rád vzal manželku na projížďku po Route 66.

Mám takový sen. Představuju si, že až jednou bude Monika v důchodu, odjedeme do teplých končin, třeba do Mexika, a budeme si užívat stáří. Někteří moji kamarádi už to tak udělali.