Marketingové oddělení Raiffeisenbank řídí stejně dobře jako svou motorku. Hana Kovářová je ve svém oboru špičkou, a tak nás zajímalo, jaké to je, být ženou ve vedoucí pozici. Žárlí na ni muži? A jak vůbec časově zvládá náročnou funkci?

Nejen o time-managementu a přísloví „když jedeš na mrtvém koni, tak sesedni“ se točil náš rozhovor.

Jaké vlastnosti musí mít člověk na vaší pozici marketingové ředitelky?

Klíčové pro člověka v mé pozici je rozvíjet tým, podporovat ho v dalším vzdělávání a vytvářet prostředí, ve kterém se lidé budou chtít sami posouvat a růst. Je to také o time-managementu. Myslím si, že my ženy k němu máme blíže, umíme čas lépe organizovat, aplikovat multitasking i efektivně využívat čas. Jakmile mám volnou chvíli, okamžitě ji věnuji nějaké činnosti. Další klíčovou vlastností je zvládání stresu. Nepřipouštět si ho, respektive mít nastavené metody, díky kterým člověk stresu nepodlehne. Ale celkově je nejpodstatnější samotné vedení lidí, najít si správné kolegyně a kolegy a pomoci jim realizovat se v rámci vlastní strategie. Nemusím znát každý detail, ale musím mít ve svém týmu schopné lidi, kterým důvěřuji.

Co pro vás znamená marketing?

V každé firmě je marketing definován jinak a má různý obsah. U nás je tvořen třemi oblastmi. Marketingová komunikace, kde máme na starosti reklamu jako takovou, dále podporu regionů - tzv. mikromarketing v regionech, digitální marketing - to znamená všechno, co se děje okolo webů a správy sociálních sítí a podporu týmu CRM. Druhá oblast zahrnuje externí a interní komunikaci, sponzoring a akce pro klienty, a třetí oblast je zaměřena na zákaznickou zkušenost. Ta zažila svůj boom už před několika lety, ale zvláště v dnešní době je naprosto klíčovou pro úspěch celé firmy.

Jak jste se učila zmiňovanému time-managementu?

Myslím si, že člověk ho do nějaké míry musí mít v sobě, a proto říkám, že jako ženy k tomu máme blíž. I geneticky jsme k time-managementu více vybavené, protože jsme byly vždy nuceny obsáhnout více činností najednou, jako například vařit, hlídat dítě a zpravidla ještě dělat něco dalšího :-). Pokud jde o tipy a triky, mně pomáhá, že si nenechávám zaplnit své „mentální parkoviště“. Ve chvíli, kdy úkoly neodbavuji, tak se moje mentální parkoviště plní a vlastně si tím zabírám mentální kapacitu, neboť musím myslet na úkoly, které je potřeba dokončit. Důležité je si říci ve dvou minutách, že buď daný úkol vyřeším, resp. si určím první další krok řešení, nebo úkol deleguji nebo se jím nebudu vůbec zabývat. Dalo by se říci, že je to takové žonglování, během kterého by úkoly měly být v neustálém běhu, neměly by se hromadit. Jinak já jsem seznamový typ, jsem ráda, když si věci odškrtnu. Mentálně mě to očisťuje, protože vidím, že jsem zase kus práce udělala :-).

Hana Kovářová

Lze vůbec na vaší pozici jet na týdenní dovolenou?

Musí to jít. Ale myslím si, že týden je málo, když chce člověk opravdu vypnout. Ve chvíli, kdy jedu na týdenní dovolenou, tak vypínám po třech dnech a zbudou mi dva, tři dny na to, abych si užila samotné volno. Pak už se opět začínám připravovat na to, že se vrátím. Jinak delší dovolená je určitě možná, pokud má člověk dobrý tým. Já jsem teď byla na půlroční mateřské „dovolené“ a proběhlo to bez problému.

Kolik máte pod sebou lidí?

Okolo třiceti kolegyň a kolegů. Nejčastěji se potkávám se třemi svými přímými podřízenými, ale snažím se být v kontaktu se všemi. Všichni vědí, že jsem schopna přijít za kýmkoliv z týmu a řešit s ním co je potřeba osobně. A dělám to poměrně často.

Jak vnímáte postavení ženy ve vedoucí pozici? Žárlí na vás muži?

Myslím, že nežárlí. Nikdy jsem to alespoň nezaznamenala. A ačkoli i my jsme firma, která je, co se týče manažerských pozic, spíše maskulinní, jsem přesvědčena, že je to rozhodnutí do nějaké míry právě nás žen. Ženy často nejsou ochotny obětovat tolik energie práci, priority si často rozkládají jinak a často vítězí rodina. Zatím jsem se setkala v Čechách nejčastěji s tím, že manažerské pozice jsou časově velmi náročné a často je nutné práci věnovat i soukromý čas. Proto je pak důležité, aby měl člověk možnost s časem pracovat flexibilně, například si úkoly rozložit i s ohledem na rodinu. To musí samozřejmě podporovat hlavně šéf a naštěstí to je i můj případ.

Máte ráda adrenalin? Vím o vás, že ráda řídíte silnou motorku.

Ano mám, ale co se týče motorky, jsem spíš „kochací“ typ, nejezdím moc „adrenalinově“. Když si vezmu motorku, tak schválně jedu mimo hlavní silniční tahy. Jedu přes vesnice a venkov, kterými normálně nejezdím. Na motorce je skvělé, že člověk úplně jinak vnímá okolí. Je to můj relax i když člověk musí být neustále ve střehu a častěji počítat s tím, že ho další řidiči nevidí. Stejně takové je i potápění. Pro mě je to naprosto jiný svět a mnohem větší adrenalin a současně obrovský relax. Na motorce je člověk více pánem situace. Pod vodou se musím spolehnout plně na techniku, a především neovlivním to, jaký ponor bude z pohledu zážitku. Nejde vždy přesně říci, co při ponoru objevíme a proto je to do jisté míry adrenalin. Každopádně při potápění ihned vypnu.

Jak se uvolníte v Praze?

Mám ročního syna, se kterým chodíme na procházky, nebo se jdeme spolu i proběhnout. Teď jsem zjistila, že i běhání bez hudby je super, protože lépe vnímám okolí a můžu více přemýšlet. Připravím si v hlavě daný den a utřídím si myšlenky. Navíc mám dobrý pocit, že jsem pro sebe něco udělala.

Říkala jste, že bez chyb se člověk neposune dál. Máte pro to hezké přísloví – mrtvý kůň.

Na toto dakotské přísloví existuje hodně vtípků a přísloví „jedeš-li na mrtvém koni, tak sesedni“ má mnoho obměn. Obecně to znamená uznat chybu, což je asi to nejtěžší. Jsme spíš kultura, kde se neúspěch „nenosí“. Přesto si myslím, že je důležité uznat, že něco byla chyba. Ale zároveň věnovat čas i tomu, co bylo dobře. Nic není černobílé a spousta věcí na daném úkolu nebo projektu mohla být udělána správně, takové věci je potřeba zafixovat a v budoucnu opakovat a z chyb se poučit a příště postupovat jinak.

Mají podle vás Češi sebevědomí?

Na základě mé zkušenosti mám pocit, že Češi se sebevědomím rozhodně bojují, a to především pokud se bavíme o mé generaci. Když jsem byla na stáži v USA, tak jsem byla v kontaktu se stejně starými lidmi. Bylo legrační vidět úplně rozdílný přístup. Pokud Američan umí například tři věty francouzsky, bude neochvějně tvrdit, že umí francouzsky. Zato Čech řekne, že umí trošku a pak se domluví bez problému na konverzační úrovni J. Každopádně to sebevědomí, se kterým Američani říkají, že umí cizí jazyk, to bychom jim mohli závidět. U mladší generace to ale bude jiné. Současné technologie jim umožňují lépe se porovnávat s ostatními (i národnostmi), i tím, že například hrají online hry v angličtině a bez problému komunikují. Mají tak daleko lepší srovnání a tím i vyšší sebevědomí.

Prozraďte nám vaše svaté grály, které neustále nosíte v kabelce?

I když se peněženka scvrkla do hodinek, stále si myslím, že v mé kabelce bude, protože je to designový kousek. Krém na ruce je také samozřejmostí, stejně tak rtěnka. Důležité je i zrcátko, ať už s pudrem, nebo bez. Často ve své kabelce nosím také pero a zápisník. A mobil, ten tam také asi vždycky bude. Ten sice nemiluji, ale je potřebný.

Čtete ráda?

Přes rok čtu odborné věci, protože moc nestíhám. Čtu většinou věci okolo marketingu, jak knihy, tak různé články a výzkumy a studie. Na dovolené si ale s chutí přečtu nejméně pět knížek z beletrie a mám z toho radost.  

Je nějaká knížka, ke které se ráda vracíte?

Mám ráda překvapení, takže většinou mě nebaví číst knihu podruhé. Vracím se ale ke Kulhánkovi, toho mám ráda. Knížky si spíše nechávám doporučit, ať od kamarádek či známých. Ze žánrů mě nejvíce baví sci-fi a fantasy.

ČTĚTE TAKÉ: Rozhovor s Karolínou Kurkovou: Plánuje se vrátit do Čech?