Dost často jen tak sedím – v kavárně, parku, když se podaří, tak na pláži. Sedím a pozoruju ostatní lidi, jak jsou šťastní. Nedávno jsem ale zjistila, že jim tak trochu závidím zbytečně. Jejich štěstí totiž taky může trvat přesně jen v tu chvíli, kdy na ně zaostřím pohled.

Psychologové se shodují na tom, že dnešní doba moc nepřeje běžnému životu. Všichni chtějí být happy, vysmátí a šťastní, jenže limit pro takovou pohodu je poměrně přesně daný a asi vás překvapí, že denní porce štěstí trvá dvě až pět minut. Vážně.

Takže pokud to máte stejně jako já – a žijete s pocitem, že všude okolo a ze všech štěstí jen prýští, není tomu tak. Představte si, například při sledování šťastné rodinky na pláži, že jde přesně o ty minuty, kdy se na ně díváte, a kdy se oni zrovna nehádají. Jakmile odvrátíte pohled, manželka se začne zlobit plošně na všechny, že nedali do tašky opalovací krém, teenager se naštvaně zvedne z deky a prohlásí, že s nimi na dovolenou už nikdy nepojede, katalogové miminko se rozbrečí a do večera nepřestane. Manžel se tedy raději otráveně zvedne a jde ke kiosku na pivo, aniž by se zeptal své polovičky, co že by si dala ona. A to mu bude následně několikrát připomenuto…

Vy už sledujete rodinu jinou a výše uvedené vlny v pohodě katalogové rodinky vůbec nezaregistrujete, takže máte pocit, že jsou kolem vás jen šťastní lidé. Jenže kde je štěstí vaše? Místo pohody na pláži se už od rána hádáte o to, jestli budete ležet na slunci, nebo ve stínu, kdy tedy vyrazíte na výlet, jestli poslat pohledy dnes, zítra nebo vůbec… A pak se to stane. Partner vám přinese zmrzku, dítě zmlkne a listuje si posté časopisem (nudí se, protože signál na pláži není, ono na Snapchatu taky ne, takže zásadní situace v dějinách lidstva mu unikají). Na vás přesně v tento moment zírají závistivky z okolních ležení a nechápou, jak se vám daří nastolit takovou pohodu – která vydrží přesně dvě minuty: Do doby, než zjistíte, že zmrzlina je s lékořicí, kterou bytostně nesnášíte, což by partner po deseti či více letech vztahu fakt mohl vědět, teenager se naštvaně odvalí někam – kde signál prokazatelně je a partner má plné zuby povalování na pláži, takže se sebere a jde na celý den na procházku do mariny.

Fakt máte pocit, že jsou všichni, kromě vás jen šťastní? K tomu pocitu vás tlačí reklamy, katalogy, instagramové profily… Realita je jiná. Štěstí je prchavý, krátký moment, který se vyskytuje v životě každého člověka, ovšem je nutno říci, že ne každý jej zaregistruje.

Pochopila jsem tuhle pravdu teprve nedávno a radosti vyhledávám: Nenaštvaný a spolupracující teenager doma? Pocit absolutního štěstí. Dobrá káva? To samé. Vědomí, že mi to dnes sluší? K nezaplacení. Když mi to navíc potvrdí někdo z kolegů komplimentem… To už je tedy něco. Krásná příroda? Kdo by ji přehlížel. Kvetou stromy, zpívají ptáci, jsem relativně zdravá? Tak na co bych si stěžovala. Naučte se, stejně jako já kochat každým okamžikem, který za to stojí. Třeba zjistíte, že svět je poměrně krásné místo k životu. Navíc se vám povede prodloužit si statisticky danou dobu chvilek pohody. V očích ostatních budete – buď následováníhodná, nebo považovaná za blázna. Já budu klidně obojí, jen když mi na světě bude fajn. Co vy?

Čtete rádi fejetony Kláry Kotábové? Zaregistrujte se do našeho nového Marianne Klubu, kam Klára pravidelně přispívá svými články. Registrovat se můžete zde

ČTĚTE TAKÉ:

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Jmenuji se Klára Kotábová a říkají mi Klára Kotábová

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Gordický uzel – zapletené vlasy

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Važ slova…