Byt, který respektuje vzhled bytového domu ze 70. let a v němž si potrpí na opravdovost

Kolik let tady bydlíš a jak dlouho jsi byt zařizovala?

Byt jsem si pořídila před osmi lety. První roky se ale neobešly bez kompromisů. Takže jsem se po nějaké době pustila do větší rekonstrukce. Naštěstí jsem nemusela měnit dispozici. A protože jsou pro mě důležité kvalitní podlahy, dveře a kuchyně, padly úspory nejprve na ně. Chvíli jsem se pak spokojila jen se základním vybavením a až postupně přibýval další nábytek a doplňky.

Měla jsi od začátku jasnou představu, jak by měl interiér vypadat?

Při koupi bytu jsem ještě jasnou představu neměla, zařizovala jsem jej za běhu. Pouze jsem věděla, že nechci interiér utvářet podle toho, kde bude televize.

Jak přemýšlíš nad dekorováním bytu?

I když jsem perfekcionista, nemyslím si, že bych byla dobrý „dolaďovač”. Sice mě baví vymýšlet, jaký zvolit polštář a doplňky, ale za svou silnou stránku to nepovažuji. Navíc mám tendenci upnout se na určitý materiál a barvu. V tom se musím hlídat.

Kde čerpáš inspiraci?

Hlavním zdrojem jsou pro mě weby a magazíny o architektuře.

Jak bys popsala své bydlení?

Minimalistické bydlení s prvky scandi stylu a žádný fake. Nemám ráda napodobeniny. Na to jsem hodně citlivá. Potrpím si na opravdovost materiálů. Takže vše, co vypadá jako dřevo, skutečně dřevo je.

Čím jsi se při výběru jednotlivých kousků řídila a co bylo hlavním požadavkem?

Snažila jsem se o to, aby interiér respektoval vzhled bytového domu ze 70. let. Zároveň jsem tuto estetiku chtěla nábytkem a doplňky posunout dál. Dalším důležitým aspektem byla i flexibilita. Jednotlivé kousky proto musely být nejen krásné, ale i praktické. Takže rozkládací stůl a pohovka byly jasnou volbou.

Kde v bytě nejraději trávíš čas?

Nejraději trávím čas právě u jídelního stolu. S dobrým jídlem, přáteli a rodinou. A protože je stůl rozkládací, vejde se k němu pohodlně i devět lidí.

Řešila bys nyní něco jinak?

Při navrhování kuchyně jsem udělala kompromisy, které mě zpětně mrzí. Prioritou byly čisté linie, ale ne všude se tomu povedlo dostát.

Zakládáš si na tom, aby předměty měly spojitost s nějakým zážitkem či vzpomínkou?

Hodně cestuji, proto se ráda obklopuji věcmi, které mi tyto zážitky připomínají. Některé jsou uklizené v garáži a čekají na svůj čas, některé jsou už hrdě vystavené. Jako třeba plakáty z Vietnamu, mnichovské galerie, berlínského squatu nebo zvětšenina fotky ze Srí Lanky, ale i košíky z Gambie či prkénka z Porta.

Máš nějaké srdcovky a vysněné kousky?

Další citovkou je plakát z koncertu Patti Smith, který je i připomínkou women power. A pak také komody Teulat a doplňky Zone z Bonami. Vysněné kousky ale nemám. Ráda se nechávám zaujmout a až pak řeším, zda se do bytu hodí. Spíše sním o domě, o zdech, o architektuře,...

Byt už má svou konečnou podobu?

Pořád něco měním. Byt tak vlastně není nikdy hotov. Ale jde zpravidla o drobnosti. Pouze v ložnici ještě plánuji větší úpravy.

Čím tě byt nadchnul?

Dostatkem světla. Toužila jsem po bytě, kde bude obývák orientovaný na západ a ložnice na východ. Tady je to naopak, a přesto je byt prosvětlený. To mě dostalo. Zásluhu na tom má i předchozí majitel. Rozšířil koupelnu na úkor kuchyně a stěnu mezi místnostmi osadil luxferami. Což byl super nápad. Nejenže je díky tomu v koupelně dostatek denního světla, ale je to i zajímavý interiérový prvek.

Pokud bys měla neomezený budget, co by sis do bytu pořídila?

Nejdřív bych si asi dopřála byt nebo dům s pořádnou terasou, na kterou by se vešel velký jídelní stůl.

Pokud bys měla na zařízení obývacího pokoje pouze 20 tisíc, do čeho bys investovala? Na čem bys ušetřila?

Nejspíš bych se pustila do nějakých DIY úprav. Tak jako tomu bylo v případě mojí koupelny.

Co bylo při zařizování největší výzvou?

Velkou výzvou bylo zrušení vestavěné skříně v chodbě. Původně jsem ji chtěla ponechat, ale při rekonstrukci se mi zalíbilo, že tu vzniklo místo na křeslo s komodou. Ačkoliv jsem si tím ukousla dost úložného prostoru a musela jsem se zbavit hodně oblečení, nelituji toho.

TEXT: Kateřina Chourová