Režisér Jan Hřebejk se s rodinou raduje z rekonstruovaného domu, který je plný knih, obrazů a uměleckých děl

„Rodina Hřebejkových trvale žila na hausbótu, na pražském Smíchově. Život na hausbótu odráží jejich životní styl, potřebu žít v obklopení přírody, ale zároveň ve městě. Stejně jako na hausbótu, kde jsou prostorově potlačené ložnice a koupelna, tak v jejich novém domě se tento prostorový princip opakuje. Na přání rodiny vznikla nová dispozice domu, které dominují společenské větší prostory, a to rovnou v obou podlažích, zatímco soukromé části jsou minimalizovány,“ popisuje architektka Dagmar Štěpánová ze studia Formafatal, která dostala rekonstrukci domu na starosti a interiérům domu vtiskla barevně živý ráz s nevšední kombinací materiálů. Dům ve velmi prudkém svahu je přístupný pouze po venkovním úzkém schodišti, které vede skrz vzrostlou zeleň. Přízemí objektu ve své zadní části navazuje na romantickou soukromou zahradu a z rozlehlé terasy v 1. patře se otevírá dechberoucí výhled na panorama Prahy. Když Jan Hřebejk oslovil architektu Dagmar Štěpánovou ze studia Formafatal, dostala jednoznačné zadání – vytvořit místo pro život, kde se budou cítit dobře nejen oni, ale i jejich přátelé. Místo, které bude působit přirozeně a zabydleně od samého začátku. Domov, který bude autentický, barevný, plný knih, obrazů a dalších uměleckých předmětů. Byt, do kterého kdykoliv umístíte něco nového, neuškodí mu to. Tyto požadavky se staly klíčovými pro koncept celé rekonstrukce.

Soukromí na prvním místě

„Protože je dům součástí řadového domu, nemohla příliš zasahovat do fasády, aby vizuálně udržela jednotný charakter. Pustila se do nového vstupního portálu s navazujícím novým bezrámovým zasklením v 1.patře, který podpořil vizuální propojení a prosvětlení celého horního patra. Tam také na přání klientů vznikla nová prosklená přístavba v části terasy, která zvětšuje obytnou část domu. Do této přístavby je zakomponovaný stávající krb, ovšem s novou krbovou vložkou a v novém obložení z červeného travertinu. Tato přístavba slouží jako hlavní jídelna, je z obou stran přístupná na terasu a propojená s kuchyní, kde dříve byla ložnice a koupelna,“ vysvětluje autorka projektu. Do hlavního obytného prostoru v 1. patře Dagmar Štěpánová vsadila novou koupelnu pomocí industriálně prosklené kostky. Soukromí v koupelně je zajištěné pomocí závěsu. K hlavnímu prostoru přiléhají už jen dvě malé ložnice (dětské pokoje) s okny do zahrady.  Dveře do ložnic jsou zakomponované do obkladu z medově olejované březové překližky. Komplikací bylo přemístění svodu dešťové vody ze střechy, který po úpravách dispozičního uspořádání zůstal volně v prostoru. Architektka si poradila a svod vsadila do krásného starého litinového sloupu, který majitelé bytu koupili v antik bazaru. V přízemí domu se nachází malá ložnice s kuchyňkou, miniaturní koupelna a velká pracovna ústící do zahrady, která je druhým společenským prostorem v domě.

Kombinace zdánlivě nesourodých materiálů

Některý vintage nábytek a svítidla si režisér s manželkou vybírali sami a ke spolupráci ještě přizvali svého dlouholetého rodinného přítele, akademického malíře Miroslava Bednáře. Ten pro ně vybral několik originálních a nevšedních kusů a vedle toho po domě rozmístil obrazy a umělecké předměty ze sbírky majitelů. Zastavme se na chvilku u výběru materiálů, který je vskutku ojedinělý. Architektka nakonec vsadila na kombinace zdánlivě nesourodých materiálů, které použila pro obklady stěn nebo na nábytek vyrobený dle autorského návrhu. Tímto se docílilo autenticity a originality, jako by interiér vznikal postupně a přirozeně. Borovicová překližka se setkává se sofistikovanými materiály. Interiér zvýrazňují barevné výmalby v modrých odstínech, které nechávají vyniknout barevným obrazům na stěnách, nebo zelená cementová stěrka v hlavní obytné části domu navazuje na dubové parkety 2. jakosti, protože určitá nedokonalost je v případě tohoto interiéru žádoucí.  Obklad vstupního portálu je z ocelového cor-tenu, část fasády z modřínu, podlahy zdobí masivní dub, na stěnách zase nejdeme cementovou probarvenou stěrku, nebo červený travertin Persiano Rosso. Žlutý travertin zase vyniká na obkladu kuchyňských stěn, který doplňuje deska kuchyňského pultu z mahagonu. Ocel se objevuje na nábytku, příčkách i zábradlí a velkou roli zde hraje také čiré sklo. Nechybí také několik ikonických nábytkových kusů, jako je čalouněné šedé křeslo s ocelovou podnoží značky TON, stropní kovová svítidla od Stanislavy Fialy, jídelní stůl s mosaznou patinovanou deskou přímo z pera akademického malíře Miroslava Bednáře, nebo jedinečná vintage stojací lampa Kladivoun.  

O studiu

Formafatal založila architektka Dagmar Štěpánová v roce 2015 a v současné době tým studia tvoří Dagmar společně s Katarínou, Janem, Ivetou, Danou, Annou, Deborou, Petrou a Lucií. Studio se stalo vítězem kategorie INTERIÉROVÝ DESIGNÉR ROKU 2020 v prestižní mezinárodní soutěži DEZEEN AWARDS 2020. „Vytváříme veřejné prostory, ve kterých se lidé cítí jako doma, a domovy, které jsou šité klientům na míru. Ke všem projektům přistupujeme s důrazem na konkrétní lidské potřeby. Individuální přístup u každého projektu zakládáme na vzájemném porozumění s klientem, nadšení, přirozené spolupráci a jednotných koncepčních řešeních. Projekty řešíme komplexně od kreativního konceptu až po realizaci, s důrazem na detail. Jsme tým kamarádů – architektů, designérů a scénografů. Jsme kreativní studio zabývající se architekturou, návrhy interiérů, výstavními instalacemi a produktovým designem.“