Do relativně velké vstupní haly vede hned patero dveří, pokud počítáme i průchod do kuchyně. Ačkoli je tu dost podlahové plochy, bylo potřeba všechno uspořádat tak, aby prostor nepůsobil zahlceně, a přitom splňoval představu o útulném místě, které z celého bytu vidíte jako první i poslední.
Andrea a její syn Oliver chovají kočky, a proto si přáli, aby vstupní hala měla místo i pro ně. Našlo se v technické skříni hned vedle koupelny. Právě do ní nechala Andrea přesunout kotel na ohřev vody a zabudovala pračku. Do druhé poloviny skříně se vešly úklidové pomůcky a zbyl prostor i na kufry. To nejdůležitější je ale dole – kočičí záchod. Otevřenými dvířky se bedýnka snadno vyndá a vyčistí, ale kočky sem mají vlastní vchod z boku skříně. Jediný samostatný kus nábytku v hale, bílý botník, se s Andreou a Oliverem přestěhoval z předchozího bytu. Tady ale dostal nové kožené úchytky, a tak si dobře rozumí s novou tyčí na bundy a kabáty.
Díky tomu, že se chodba u Hajasových stala součástí přestavby panelákového jádra, mohla Romana její podlahu sjednotit se sousední koupelnou. Z ní také vyvedla napojení na pračku a vše schovala do na míru vyrobené vestavěné skříně s posuvnými dveřmi. Část slouží jako technické zázemí, blíže ke dveřím si do ní Hajasovi hned po vstupu uloží obuv a zavěsí kabát na ramínko. Na sezonní kousky, které je lepší mít hned po ruce, poslouží háčky, a protože tu maminka často parkuje kočárek s malým Josífkem, jsou obě poloviny zdi natřené omyvatelnou barvou. Až syn za pár let vyroste, pohoví si tu při obouvání na retro lavicích.
Jak opticky zateplit větší předsíň, kam se ale nevejde moc nábytku? Důležitá je hra se strukturami. V našem případě se střídá dřevo na podlaze i detailech, světlá překližka, příjemná hnědá kůže a falešný cihlový obklad. To všechno trošku naruší jednolitost jinak jednobarevného, bílého prostoru, a pomůže místnost zpříjemnit. Důležité jsou i prvky vytažené do výšky, jako závěsný systém s bundami. Proč zrovna závěsný systém? Přiznávám, že jsem tenhle nápad zrecyklovala z našeho předchozího bytu, protože se mi zkrátka líbí. Navíc je vzdušný, tyč vypadá dobře i prázdná a především je velmi praktický. Nemusíte na něj věšet jen připravené bundy, ale v případě potřeby klidně celou ranní garderobu pro dítě, které se vypravuje do školy nebo školky. Není to přece jen málo úložného prostoru? Pro dva lidi vrchovatě.
TEXT: TEREZA PAVCOVÁ, EVA SLUNEČKOVÁ | FOTO: ROBERT TICHÝ
Marianne Bydlení
