Michelle Losekoot: O začátcích kariéry, marketingu a nalezení vnitřního klidu

Co ti v poslední době dělá největší radost?

Největší radost mi v poslední době dělá klid. Trvalo mi dlouho přijít na to, že klid není to samé co nuda a že štěstí není to samé co spokojenost. A v momentě, kdy jsem se přestala bát nudy a honit se za štěstím, se mi v životě rozlil klid a spokojenost. Začalo mi tedy dělat radost spoustu obyčejných (ale ne samozřejmých) věcí. Dobré knihy, rozhovory s mými přáteli, dlouhé procházky, psaní nebo dobrá káva.

Čím jsi se živila před tím, než se z tebe stal freelancer a známý markeťák?

Těsně po dvacítce jsem si v Praze otevřela obchod s interiérovým textilem, prvních pár let svého podnikání jsem se tedy věnovala interierovému designu. Díky tomu jsem zjistila, že to jediné, co mi v rámci velkoobchodní a maloobchodní činnosti jde, je marketing. Dohlížet na skladové zásoby, zaměstnance, obchodníky a dodavatele už mi tak nešlo. A tak jsem se postupně přes práci v médiích, PR agentuře, online magazínu a internetovém knihkupectví postupně dostala k marketingu a copywritingu. A taky na volnou nohu.

Nakonec se tvou láskou stal marketing. Čím to, že jsi podlehla zrovna tomuto oboru?

Myslím, že marketing je jen vedlejší efekt dvou jiných vlastností: zvídavosti a empatie. Marketing je vlastně jen o tom umět si představit, jak se druhý cítí a co potřebuje, a následně vymyslet, jak mu to co nejlépe umožnit nebo dodat. A to může člověk využívat ve všech životních oblastech. Já to aktuálně využívám v marketingu, ale pravděpodobně to budu v budoucnu využívat i v jiných profesích.

Co pro tebe bylo na začátku kariéry nejtěžší?

Být sama sobě dobrým šéfem. Umět se pochválit, dát si volno, oslavit úspěch nebo si říct, že tohle už je dobrý dost nebo že tohle nemám zapotřebí. Podnikání je jedno velký sebepoznání: velmi rychle zjistíte, kde máte hranice, jak nízkou nebo vysokou máte sebehodnotu, jak zdatní jste v udržování a budování vztahů, sebedisciplíně nebo sebelásce. Dlouho mi přišlo, že se v podnikání musím rozhodnout, jestli chci vydělávat, nebo být spokojená. Až po několika letech na volné noze jsem konečně přišla na to, že to není buď, anebo. Ale že cílem podnikání je umět to skloubit.

Když se ohlédneš zpět za svou profesní drahou, je něco, co bys změnila nebo udělala jinak?

Kdybych mohla dát svému dvacetiletému já jednu radu, tak bych mu určitě chtěla vysvětlit, že na to, aby rychleji uspělo, musí zpomalit, a na to, aby vydělávalo víc peněz, musí začít méně pracovat. Ale moje dvacetileté já by na tohle všechno ještě nemělo trpělivost, takže by to bylo úplně zbytečné.

Jak u tebe probíhá tvůrčí proces? Máš nějaký kroky, podle kterých postupuješ?

Téměř u všech projektů si dělám podrobnou přípravu, několik dní i týdnů si k tématu studuju podklady, následně den dva píšu a pár dní edituju. Hodně čumím do blba, hodně chodím a dělám věci, který s tím zdánlivě nesouvisí. To je pro (můj) tvůrčí proces jedna z nejdůležitějších věcí.

Pro časopis Heroine jsi napsala obsáhlý článek o workoholismu a vyhoření. Jak se ti podařilo vymanit z workoholického kruhu přehnané práce a opakovaného vyčerpání?

Po vydání toho článku mi napsaly desítky lidí, kteří jsou stejně nešťastní jako jsem já byla tehdy a ptají se na to samé: Jsem strašně nešťastný/á, chci z toho ven, ale nejde mi to změnit. Co mám dělat? A já všem odpovídám to samé: Tak tě to ještě neštve dost. Až toho člověk má fakt plný kecky, začne s tím něco dělat. Věci se začnou hýbat samy od sebe. Najednou nebudeš mít na výběr, najednou bude změna jediná možná varianta.

Spolu s Eliškou Vyhnánkovou jste napsaly populární knížku Jak na sítě. Co bylo pro tebe při psaní výzvou?

Knížku Jak na sítě jsme psaly dva roky a mám radost, že i tři roky od vydání je stále aktuální. Na psaní knihy je pro každého výzvou něco jiného. Někdo špatně nese, že je často a dlouho sám, někdo že rok dva pracuje na něčem s velmi nejistým výsledkem. Jiného štve, že ho hluboká práce na textu tak pohltí, že prošvihne spoustu jiných zábavných věcí. Pro mě bylo těžké skloubit psaní knihy s prací a zdravým životním stylem. Kdo zvládne dva roky sedět a psát, a zároveň se u toho nerozkydnout, je na metál.

Kde hledáš inspiraci?

Všude kolem sebe. Snažím se obklopovat lidmi, kteří jsou inspirativní a vzájemně s nimi naše postřehy sdílet. Hodně inspirace si beru z knih.

Nedávno jsi začala sdílet svou tvorbu na platformě Pickey. Proč si se rozhodla zrovna pro Pickey a co všechno tam můžou čtenáři najít?

Na Pickey.cz tvořím dva obsahové seriály. První, #okreativite, vám každý měsíc doručí jeden long-read text o kreativitě a tvůrčím procesu, ve kterém čtenáři najdou trochu teorie a studií, spoustu tipů, triků a kreativních cvičení. Můžou se tak se mnou celý rok, měsíc po měsíci, zlepšovat v kreativním myšlení, které není dobré jen pro psaní románů, ale je hlavně užitečné pro běžné fungování. V druhém seriálu, který se jmenuje #nacteno, se se mnou sledující můžou vzdělávat v různých tématech. Každých 6 týdnů jim dodám tematickou knižní rešerši na různá témata a oni si tak mohou vybrat z ověřených zdrojů ty nejlepší knihy, které byly na to téma napsané. Postupně se věnujeme marketingu, copywritingu, tvůrčímu psaní, vztahům, rozhovorům, smysluplnému životu a tak dále. A krom knih mapujeme i kurzy a workshopy, protože vzdělávat se samozřejmě jde i mimo knihovnu.

Co bys doporučila začínajícím markeťákům?

Aby si dobře rozmysleli, komu a čemu chtějí propůjčovat svoje superschopnosti. Všechno ostatní se jde doučit po cestě.

Pozn. autorky: Michelle Losekoot před nedávnem založila projekt s názvem Posviť si. Platforma je zdarma a nabízí desítky tematicky zaměřených otázek, díky kterým si můžete udělat malé, či velké průzkumy vlastní spokojenosti v životě, ve vztazích a nyní nově také v sexu.