Rozsvícená místnost, nechuť jít spát, časté návštěvy ložnice rodičů. Strach dětí ze tmy se u dětí objevuje velmi často. A ačkoliv bývá silný a umí potrápit, neznamená to, že dítě, které se bojí tmy, musí být zákonitě úzkostné.
Začněme dobrou zprávou: Strach ze tmy je normální jev. A kromě toho je přechodný. Začíná se objevovat už kolem dvou nebo tří let dítěte a běžný je u dětí mladšího školního věku. Se strachem ze tmy nemá smysl urputně bojovat, ale spíše ho nechat (za vaší podpory) postupně přejít.
Proč se děti vlastně bojí tmy? Je důležité si uvědomit, že k dětství patří bujná představivost, a ačkoliv vám přijde, že vaše dítě prožívá bezstarostné a hezké dětství, může vidět bubáky a strašidla doslova na každém rohu, stínu či zvuku. Iracionální obavy však mohou vést k horší kvalitě spánku, a následně také k problémům s chováním a únavě. Web health.clevelandclinic.org uveřejnil několik rad dětské lékařky Laury O’Connor, jak dětem pomoci, aby strach ze tmy překonaly.
Pokládejte dítěti otázky, čeho přesně se vlastně bojí. Čarodějnice ve skříni? Bubáka pod postelí? Jak vypadá? A není to stejný bubák, kterého dítě zahlédlo v knížce pohádek? Už samotný fakt, že dítěti nasloucháte, může dětskou obavu zmírnit. Dítě už na své tíživé myšlenky není samo. Dětské starosti, jakkoliv se vám zdají absurdní, nikdy nebagatelizujte a nezesměšňujte.
Pokud se dítě obává například čarodějnice ve skříni, možná vás napadne skříň otevřít a ukázat dítěti, že v ní žádná nevítaná bytost není. Tím však připustíte možnost, že čarodějnice skutečně může existovat, a tedy že je opravdu čeho se obávat. V tomto případě projevte porozumění pro dětský strach, ale zároveň dítě ubezpečte, že žádné čarodějnice ve skutečnosti neexistují, a proto jim nemohou ublížit.
Pokud se dítě bojí usnout, pravděpodobně bude chtít k vám do ložnice. Místo toho zkuste vy přijít za ním. Posilte pocit dítěte, že jeho pokojíček a jeho postel je dostatečně bezpečným místem. Pokud se dítě uprostřed noci probudí, znovu ho ubezpečte, že všechno v pořádku a není se čeho bát.
To, jak dítě zvládá běžné obavy ve dne, do velké míry souvisí s tím, jak je bude zvládat v noci. Pracujte proto na činnostech, které dceři či synovi pomáhají budovat sebevědomí a samostatnost. A ještě jeden tip: nechte dítě, ať o svých obavách ze strašidel mluví ve chvíli, kdy je venku ještě světlo. Obavy jsou za slunečního svitu méně intenzivní, než když padne noc… Možná to koneckonců znáte sami.
Před spánkem dodržujte určité – a příjemné – rituály. Čtěte pohádky, které jsou veselé a zábavné, nikoliv děsivé (to platí samozřejmě i o filmech a seriálech). Povídejte si, zpívejte. Vyprávějte dětem legrační historky, které se vám staly v dětství.
Někteří rodiče mívají strach, že noční lampička zabraňuje kvalitnímu spánku, ale právě rozptýlení naprosté tmy dětem častokrát velmi pomáhá, aby se dobře vyspaly. Zkuste tedy pořídit do dětského pokoje speciální tlumené lampy či světýlka. Můžete také nechat pootevřené dveře do rozsvícené chodby. Někdy pomáhá také zvukový doprovod – děti často ve strachu napínají sluch a každé lomození v radiátoru nebo poryv větru v komíně v nich spouští děsivé představy. Zkuste jim pustit veselou audiopohádku nebo relaxační hudbu.
