Barbora Seemanová: Pět let jsem trénovala s vidinou olympijského finále

Jak vypadá den profesionální plavkyně?

Můj den se skládá převážně z tréninků. Dopoledne i odpoledne trávím v bazénu dvě hodiny, a pak ještě hodinu v posilovně nebo na jiné suché přípravě. V mezičase se snažím pravidelně a dobře jíst, chodím ven se psem. Trávím čas s kamarády a s rodinou.

V současné době se hovoří o tom, že jsou sportovci pod velkým psychickým tlakem. Jak je tomu u vás?

Naučila jsem se s tlakem pracovat. Soustředím se spíše na to, co od sebe očekávám já než na to, co ode mě očekávají ostatní. Pravdou ale je, že když jsem byla mladší a přecházela jsem do dospělé kategorie, tak jsem tlak trošku pociťovala.

Máte nějaké rituály, které vám před závodem pomáhají?

Žádné speciální rituály nemám. Jediné, co by mohlo být bráno za rituál, protože to dělám před každým závodem, je poslouchání hudby.

Kolik máte ve své skříni plavek?

Spočítané je nemám, ale myslím si, že je to šílené množství. Neumím vyhazovat věci, takže schraňuji i plavky, ve kterých už třeba ani neplavu.

A jaké jsou vaše nejoblíbenější?

Pokaždé ty, ve kterých jsem zažila nějaký úspěch. Aktuálně jsou moje nejoblíbenější červené plavky z ME nebo z olympiády.

Na olympijských hrách jste skončila na skvělém šestém místě. Jak jste se na finálový závod připravovala?

Trénovala jsem pět let každý den s vidinou olympijského finále. Mnohdy to bylo bolavé, ale rozhodně to stálo za to.

A pocítila jste po finále euforii?

Určitě. Já jsem byla nadšená. V ten moment jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet. Až jsem v tu chvíli zapomněla na to, jak moc to bolelo.

Olympiáda v Tokiu měla být „zelená“. Co vy a ekologie?

Jsem moc ráda, že Tokio to pojalo tímto způsobem. Rozhodně to nebyly jenom řeči kolem. Vše fungovalo, minimalizovala se spotřeba plastů a podobně. Já osobně třídím odpad, nosím si svoji lahev a jezdím v hybridní Toyotě C-HR. Alespoň malou částí se snažím přispívat k lepšímu životnímu prostředí.

Je něco, co vás na Japonsku zklamalo?

Navzdory restrikcím a opatřením to byla super olympiáda a já jsem si ji užila se vším všudy. Chyběli nám tam fanoušci a jejich podpora, ale nemůžu říct, že by to bylo něco, co by mě zklamalo.

Jaké jsou vztahy mezi plavkyněmi? Dochází k nějakým konkurenčním bojům?

V bazénu jsme soupeřky, ale na suchu se normálně dokážeme bavit. Myslím si, že i ve sportu si člověk může najít dobré kamarády.

Máte nějaký svůj sportovní vzor, ke kterému vzhlížíte?

Konkrétní vzor nemám. Obdivuji hodně lidé, od každého si beru něco jiného.

Je vám jednadvacet let. Je náročné skloubit plavání s osobním životem?

S každým profesionální sportem je těžké skloubit osobní život. Je důležité mít kolem sebe lidi, kteří to respektují a ví, že toho času nemáte nazbyt a nevyčítají vám to. Je to náročné, ale myslím si, že to jde.

Co vám mimo plavání dělá radost?

Mimo plavání mi dělají radost všechno maličkosti a běžné věci. Třeba to, že jdeme s přítelem na večeři nebo jedu za rodinou a jsme spolu. Procházky se psem, sluníčko, teplo. Prostě všechno.

Jak a kde nejraději odpočíváte?

Nejraději odpočívám spánkem. Nemám ale moc ráda spánek během dne. Takže se snažím odreagovat spíše tím, že jdu s kamarády ven, se psem do lesa nebo si jen tak sednu do kavárny či restaurace a vychutnám si dobré jídlo.

Dočetla jsem se, že jste měla trénovat v Americe. Je to pravda?

Měla jsem tam jít vloni po olympiádě, ale ta se přesunula na letošní rok, a tím pádem se to celé zkomplikovalo. Nakonec jsem se na základě několika faktorů rozhodla, že do Ameriky neodletím. V Česku mám skvělé podmínky, trénuji pod Viktorií, dali mi vlastní tréninkovou dráhu, je tu špičková lékařská péče. Pořád mi to s trenérkou klape, takže jsem neviděla důvod, proč to měnit. A také jsem moc spokojená v osobním životě.

Jaké jsou vaše aktuální profesní cíle?

V plavání jsou to Letní olympijské hry v Paříži. A na velkých akcích, jako je ME nebo MS, je mým cílem zaplavat svá nejlepší maxima. Jinak jsem začala studovat vysokou školu.